Bear Grylls je chlápek, který v televizních pořadech už několik let přežívá v divočině; většinou tak, že tam konzumuje věci pochybné trvanlivosti (třeba chcíplého velblouda) a zapíjí to vlastní močí. Takže je asi jasné, že americký prezident Obama u toho nemohl chybět.
Barack Obama je koneckonců prezident, v jehož zvolení hrály podstatnou roli sociální sítě, virální kampaně a zvučné claimy, čili všechny tyhle klasické marketingové zbraně hromadného ničení lidského úsudku. Obama, respektive jeho PR/reklamní/„prodej-jim-to-dokud-se-hejbou“ tým na to nikdy nezapomněl a americký prezident se proto čas od času objeví v něčem, čemu bude internetová společnost věnovat pozornost (čili 1:0 pro tebe, Obamo) a co se přitom poveze na takové vlně institucionalizované podvratnosti, že jí to bude nakonec připadat i hustý.
Požírání lososa, kterého předtím na břehu aljašské řeky předžvýkal medvěd grizzly, je pro Obamu přesně takovým marketingovým kouskem. Ať už Obamu poslal do divočiny s Bearem Gryllsem (resp. do Divočiny s Bearem Gryllsem, jak se pořad jmenuje) kdokoliv, má perfektně zmáknuté prostředí globálních internetových memů.
Nejde totiž o to, že by byl Bear Grylls kdovíjak „in“. Jde o to, že je ve skutečnosti tak „out“, že ho kolektivní internetové podvědomí zatlačilo do svých nejspodnějších proudů jako nenáviděný stín – a Bear Grylls z něj povstal jako archetyp „guilty pleasure", čili toho, co všichni znají, ale nikomu o tom radši moc nevykládají.
Podobný kousek se Obamovi už párkrát povedl. V roce 2012 se prezident například svezl na tobogánu internetové obliby s gymnastkou McKaylou Moroneyovou. Je to ta dívka, jejíž grimasa z předávání olympijských medailí obletěla svět, pardon, Facebook.
Když se pak olympionička zastavila na pokec v Bílém domě, Obama neváhal ani vteřinu.
V roce 2014 to pak Obama se svým PR týmem dotáhl do dosud nepřekonaných výšin tím, že vystoupil v pořadu Between Two Ferns komika Zacha Galifianakise (což je ten vousaný muž, jehož jméno se nedá vyslovit a dost možná jsem ho napsal špatně a který hrál v sérii Pařba ve Vegas a Pařba v Bangkoku atd. vousatého muže, který čelně naráží batolaty do dveří policejních aut).
Between Two Ferns je přitom pořad, jehož druh humoru je spíš než se Show Jana Krause srovnatelný s tím druhem humoru, který vzniká, když vás někdo na týden zavře do studny a v nepravidelných intervalech na vás střílí prakem plyšová štěňátka polepená připínáčky. Jinými slovy – je to absurdně kruté.
Člověk by až zapomněl, že tohle je chlápek, který ve své pracovní době rozhoduje o životech, ale často také o velice brutálních smrtích spousty a spousty lidí. Na Galifianakisovy otázky typu „jaké to je být posledním černým prezidentem“ Obama ale samosebou neodpovídá ze srandy – v jeho pořadu se objevil z prostého důvodu: potřeboval dostat mezi lidi výzvu ohledně své zdravotnické reformy, tedy Obamacare na stránkách healthcare.gov.
Jeho vystoupení v pořadu Beara Gryllse (kde ke Gryllsovu oblíbenému pití vlastních tělesných tekutin prohlásil, že to „není něco, z čeho bych si udělal koníček“) se teď děje z podobných pohnutek – Obamovi nešlo ani tak o to, aby se na Aljašce naučil žrát syrové ryby, ale aby dostal do světa další kus své agendy. Ten se týká globálních klimatických změn – a proto se také natáčelo u aljašského ledovce Exit Glacier, který za poslední rok ustoupil o nějakých 57 metrů. Dozvíte se to ve chvíli, kdy začne Grylls Obamovi pochlebovat.
A jakkoliv může být fajn, že se zrovna tohle k lidem dostane, stejně člověku nezbývá než se ošívat ohledně způsobu, jakým se to k nim rozhodla americká administrativa dotlačit. Díváte se na srandovní pořad na internetu - a najednou se díváte na politickou agitku. Čekáte, že tentokrát pro změnu něco sežere (nebo aspoň pomočí) Beara Gryllse, a najednou se díváte na propagandu jako Brno. Člověk je celkem zvyklý, že tyhle praktiky využívá reklamní průmysl, což je prostě až na dřeň továrna na manipulaci; ale pak si možná vybaví, že novodobé public relations mají historický základ ve válečné propagandě z první světové. Zakládali je dokonce ti samí lidé, kteří tenkrát hnali Američany do války (jako Freudův synovec Edward Bernays). A Obama teď prostě jen bere vše, co se od té doby PR naučilo, a vrací se s tou nejlepší municí k jeho základům: k politické propagandě.
Teď už jde jen o to, jestli si z toho vezme poučení Donald Trump a začne na televizních obrazovkách požírat ještě nechutnější věci, než je chcíplý losos.
Jedna by mě napadala.
