Exprezident Václav Klaus a jeho někdejší kancléř Jiří Weigl už znají pravou příčinu současné migrace – může za ně především samotná Evropa, její rozdavačný sociální stát a německá kancléřka Angela Merkelová. Alespoň to tvrdí ve své nové knize „Stěhování národů s.r.o. – Stručný manuál k pochopení současné migrační krize“. Je tomu ale skutečně tak?
Předně: Migrace v tak masovém měřítku, jakou právě na našem kontinentu zažíváme, má daleko komplexnější důvody. To, co tvrdí oba autoři, vysvětluje pouze část problému. Na druhou stranu se ve své útlé knížce (dá se přečíst za dvě hodiny) s pomocí politologických a ekonomických argumentů snaží pojmout věc bez nějakých excesů, které zažíváme v případě uprchlíků každý den. Je to hodně daleko od antiislamistické ukřičenosti (docent Martin Konvička), populistického třeštění (prezident Miloš Zeman) i od plochého nicneříkajícího konstatování (premiér Bohuslav Sobotka).
Nejdříve několik výhrad k nové knize
Otázka současné migrace je problém tak komplikovaný a mnohovrstevnatý, že několik desítek stran knihy malého formátu na vysvětlení nestačí. Vlastně se jedná o esej či na počet slov o delší publicistický článek (do nějakého vědečtějšího výkladu se autoři ale zcela schválně ani netlačí). I když to často bývá opačně, tentokráte by více bylo lépe. Navíc když Klaus s Weiglem správně postřehli, že tento fenomén jen tak brzy nezmizí a že nás může zásadně ovlivňovat celé roky.
Teorie o stávající migraci z oblastí Blízkého a Středního východu a Afriky jsou různé, ale dá se v nich vysledovat souvislost s dramatickou situací v mnoha rozvrácených státech, s terorismem a islámským radikalismem. Tyto věci kniha neřeší téměř ani okrajově. Jeden odstavec o islámu je skutečně málo. Přitom Jiří Weigl je původem také arabista a o této problematice má poměrně široké znalosti.
Ve čtvrté kapitole „Dnešní přesun migrantů do Evropy“ pak autoři píší: „Dlouhodobě je masová ztráta obyvatel v jakékoli zemi regresem a podvazuje možnosti jejího pozitivního vývoje.“ To je pravda, jenže Václav Klaus nic podobného neuváděl na adresu Ruska, které takovou regresí procházelo za Vladimira Putina dlouho.
Klaus a Weiglem také říkají, že jsou odpůrci konspiračních teorií. Na straně 52 nám ovšem jednu takovou nabízejí: „Ze všech těchto důvodů je záměrem evropských elit národní struktury rozbít, naředit, konfrontovat je s jiným světem, který migranti – bez vztahu a vazeb k té evropské zemi, v níž budou usazeni – přinesou. Tyto elity nejsou ochotné čekat, až či zda se globální či evropský homogenní ´lid´ pomalým postupným mísením a srůstáním eventuálně vytvoří. Považují za nezbytné ´dějinnému pokroku´ napomoci masovou migrací.“ O tom, zda něčemu podobnému chce skutečně někdo pomoci masovou migrací, se dá pochybovat. Je to jen fabulace hraničící právě s konspirační teorií.
A co jsou přesné odhady
Mnohé argumenty Václava Klause a Jiřího Weigla jsou ale vyargumentovány přesně a správně hodnotí současný stav Evropy.
Zde je několik příkladů:
„Dnešní migrační krize je vážnou a dosud strašlivě podceňovanou krizí.“ Ano, zejména orgány Evropské unie zjevně netuší, co a jak dělat. Reagují na všechno pozdě. Přerozdělovací kvóty navržené z Bruselu rozdělily EU a bylo to nešťastné.
Masivní pochod migrantů, také skutečně „není náhodným pohybem navzájem izolovaných jedinců“, jak píší autoři. Částečně je to jev organizovaný, proti kterému Evropa nijak v počátcích nezakročila.
I kritika kdysi velebeného multikulturalismu sedí. Ostatně to přiznala už před pěti lety i kancléřka Merkelová. Část lidí, kteří migrují do Evropy, se asimilovat prostě nechce a to zákonitě vyvolává konflikty a napětí.
Klaus s Weiglem jako ekonomové upozorňují i na fakt, že země Evropské unie mají přes 10 procent nezaměstnaných, ale mnozí neustále upozorňují na nedostatek pracovních sil, který má vyřešit imigrace. Jenže tvrzení o tisících inženýrech a doktorech ze Sýrie, kteří zde najdou uplatnění, jsou v podstatě z jiné planety. Ne, že by takoví lidé mezi uprchlíky nebyli, ale není to žádný obecný a ověřený stav.
Zejména pro mnohá média je dále důležitý jejich postřeh, že „názor evidentní většiny občanů, který je od názoru elit tolik vzdálen, je těmito elitami ve veřejném prostoru stigmatizován jako xenofobní, extrémistický, rasistický, ne-li fašistický“. Neochota k věcné a klidnější diskusi je v tomto směru jednoznačná.
Na to navazuje i varování, že podobná situace nahrává „jiným politikům a jiným politickým stranám“. To už vidíme v praxi i v Česku. Toto varování potom pokračuje několikrát s tím, že může dojít „ke ztrátě kredibility současných politických reprezentací a k pokusům veřejnosti vzít věci veřejné do svých rukou jinými než regulérními metodami parlamentní demokracie“. Klaus s Weiglem se ptají: „Opravdu se chceme tomuto nebezpečí vystavit?“ Podobná slova musíme brát nesmírně vážně.
Na závěr jedna osobní vzpomínka
V březnu 2003, kdy Václav Klaus nastupoval poprvé do úřadu prezidenta České republiky, jsem s ním pro deník MF Dnes dělal rozhovor v Lánech. Kromě jiného se tehdy diskuse točila i kolem volného pohybu osob. Do Evropské unie jsme vstoupili v roce 2004 a do Schengenského prostoru v prosinci 2007. Klaus ale už předtím zpochybňoval „Schengen“. Kromě jiného s odkazem na to, že zcela volná průchodnost hranic se nemusí v případě některých problémů vyplatit, a že je zcela naivní si myslet, že to přináší pouze výhody. Na rozdíl od současnosti, si naprostá většina lidí myslela pravý opak toho, co Klaus říkal.
Uvidíme tedy, jak to dopadne s názory v jeho nové knize, až je budeme moci po letech vyhodnotit.
