Strach, opovržení, odpor, zvědavost, náklonnost, vzrušení, soucit, pochopení, obdiv. Všechny tyto pocity se ve mně mísily při prohlídce centra Prahy, kterou vede člověk s přímou zkušeností se životem na ulici. Karim se před několika lety zapojil do studentského projektu Poznej Prahu očima lidí bez domova. Díky němu můžete skutečně „zažít město jinak“.
Na tuto dobrodružnou výpravu jsem se dostala náhodou. Samotnou by mě asi nenapadlo jít se podívat na pražské podsvětí po setmění. Měla jsem na bezdomovce vyhraněný názor a nehodlala jsem ho měnit. Byla jsem skálopevně přesvědčena, že valná většina z nich si za svůj způsob života může sama a že ti, kteří se z ulice opravdu chtějí dostat, mají šanci využít azylových domů, odvykacích center pro závislé atd. Nedá se říct, že by muž, jenž si říká Karim, nějak zásadně změnil můj pohled na věc, ale přece jen… Už se necítím tak jistá v kramflecích.
O Karimových životních zákrutách, o životě na ulici dříve a dnes, o lidech, které tam potkáte, i o tom, jak vypadá Praha z pohledu jejích lidí, kteří jsou její občané, ale ne “obyvatelé”, o tom všem se dočtete v novém Reflexu.
