Náklonnost prezidenta Zemana k Číně a všemu čínskému má očividně dlouhou historii. Dokládá to svědectví Zemanova spolužáka z národohospodářské fakulty VŠE, které se Reflexu podařilo exkluzívně získat. Čínským investicím v ČR se věnujeme v hlavním tématu nového Reflexu.
„Jednoho rána se přihnal do školy jako velká voda. Bylo to koncem roku 1966, možná začátkem roku 1967,“ vzpomíná dnes takřka sedmdesátiletý Jiří B. v obývacím pokoji svého dvoupokojového radlického bytu, kam se na stará kolena přestěhoval.
„Četls to?! No tak, četls to?!“ křičel na mě a pod nos mi strčil malou rudou knížku. Dodnes vidím jeho výraz. Zorničky měl rozšířené a poskakující bublinky slin v koutcích rtů svědčily o nebývalém vzrušení.
Nechápavě jsem se na Miloše podíval.
„Tady čti,“ ukázal prstem na jeden z citátů. „To je přece geniální.“
Trochu lopotně (v čínštině, v níž byla kniha vytištěna, jsem nebyl tak silný jako Miloš) jsem slabikoval jeden z citátů vůdce čínských komunistů Mao Ce-tunga: „Strom má rád klid, ale vítr fouká dál.“
„Uznej, něco tak brilantního tu nebylo od Hegelovy dialektiky,“ vykřikoval Miloš. „Něco tak konkrétního, analytického a syntetického zároveň, úderného, co jde rovnou k věci. – Myslím, že právě tehdy se Miloš stal přesvědčeným maoistou. Dokonce v následujících týdnech sepsal, inspirován Mao Ce-tungem, vlastní sbírku výroků.“ Pan Jiří se zakloní v hlubokém křesle, které má nejlepší časy za sebou, a dodá: „Dodnes si pamatuji ty nejjasnozřivější z nich, alespoň pro mě nejjasnozřivější...“
Jaké?
„Ani bobr Žlutou řeku nepřeplave.“ Nebo „Má myšlenka je jako květ na mladé jabloni“.
To opravdu napsal náš současný prezident?
„Ano, už tehdy, na pomezí let 1966 a 1967, dokázal přesně popsat to, co my ostatní, obyčejní smrtelníci, pochopili až po sovětské okupaci a nástupu Husáka.“
Také přítelkyně Miloše Zemana z druhé poloviny šedesátých let, tedy z doby, kdy Mao Ce-tung vyhlásil v Číně kulturní revoluci, svědčí o neobyčejném zápalu prezidenta pro Maovy myšlenky. Dnes osmašedesátiletá paní Markéta vzpomíná: „Bydleli jsme tehdy v malém bytě v Břevnově. Byli jsme chudí studenti. Miloš studoval ekonomii, já tehdy velmi populární maďarštinu a ten byt nám půjčila přítelkyně mé maminky. Vařila ve školní jídelně. Každé ráno jsme jako čínští studenti sdružení v rudých gardách začínali džigou, tedy tancem věrnosti, při němž přikládáte ruku střídavě k srdci a čelu na znamení toho, že vaše srdce i mysl překypují láskou k Velkému kormidelníkovi. Večer mě Miloš přezkušoval z Maových citátů. A když jsem udělala chybu, musela jsem dělat dřepy.“
O Zemanově zápalu svědčí koneckonců i svědectví dnes již zesnulého profesora Šilhána, jenž vedl na VŠE prezidentovu diplomovou práci a na sklonku života se svým přátelům svěřil, že se ho Miloš po vzoru čínských vysokoškoláků a jejich zacházení s pedagogy pokusil vyhodit z okna.
Někdy v této době musel vzniknout inkriminovaný článek Mao je gentleman (možná také pašák, borec či bourák). Pan Jiří si ho s výjimkou názvu, délky a obsahu pamatuje úplně přesně: „Předčítal nám z něj po volejbalovém tréninku v žižkovském Sokole. Miloš samozřejmě volejbal nehrál. Ale chodil mezi nás, líbila se mu vůně nevětraných šaten. Jen dnes už nevím, kde článek vyšel. Možná to byl legendární Reportér, možná Literární listy…“
Po tomto sdělení pana Jiřího jsme se pustili do hledání. Bohužel článek se v žádném ze zmíněných titulů nepodařilo dohledat. Prokazatelně ve druhé polovině šedesátých let nevyšel ani v žádném z hlavních deníků a populárních časopisů (Mladý svět, Květy, Ahoj na sobotu, Vlasta). To ovšem neznamená, že neexistuje.
Historik Marek Chvoj z fakulty sociálních věd upozorňuje: „Nezapomeňte, že v šedesátých letech ještě existovala řada spolků, jejichž činnost byla definitivně umrtvena až na počátku normalizace. A tyto spolky vydávaly své časopisy.“ Jako příklad historik uvádí měsíčník Spolku modelářů z balzy nebo čtvrtletník Českého svazu chovatelů drobného zvířectva. Tam všude mohl Zemanův článek vyjít.
Platí tak zmíněná výzva Reflexu: Kdo najde a jako první dopraví do redakce Reflexu článek Miloš Zemana velebící Mao Ce-tunga, o němž hovoří pan Jiří, dostane deset tisíc korun a model prezidentových jater upravený na plechovou kasičku.
Téma Za humny je drak najdete v novém tištěném Reflexu, který vychází 17. září.
