Obvodní soud pro Prahu 2 dnes nepřiznal odškodné potomkům zlínského podnikatele Jana Antonína Bati, kteří po státu žádají přes 56 milionů korun. Podle soudu se žalobou na stát pokusili obejít zákony. Verdikt není pravomocný a lze se proti němu odvolat. Peníze se týkají vily a pozemku, který stát obuvníkovi vzal v roce 1947 kvůli údajné spolupráci s nacisty. Proces se tehdy opíral také o Benešovy dekrety. Soud ale o 60 let později jméno podnikatele očistil, když verdikt zrušil. Potomkům tak podle jejich žaloby vznikla nespravedlivým rozhodnutím po druhé světové válce škoda značného rozsahu.
Sporu se účastní pět Baťových potomků, kteří žijí v Jižní Americe. Chtějí peníze za zlínskou funkcionalistickou vilu a pozemek. Podle jejich právního zástupce není o nároku pochyb. Soud však dnes žalobu zamítl.
Advokátka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Blanka Petrlíková naopak u procesu tvrdila, že žalobci v procesu postupovali podle již neplatných právních norem, a tak rodina nemá na peníze nárok. Potomci podle ní rovněž obcházejí restituční zákony.
"Soud má za to, že žaloba je pokusem o obcházení zákona," uvedla soudkyně Otília Hrehová. Podle soudkyně restituční zákony nešly před rok 1948, a protože je potřeba respektovat vůli zákonodárců, nelze potomkům Bati nárok přiznat. Stát obuvníkovi vilu vzal o rok dříve.
Jan Antonín Baťa (1898 až 1965) byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. Za jeho vedení továrna i město Zlín vzkvétaly. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později také zemřel. Nyní tam žije osm desítek členů jeho rodiny.
Národní soud v Československu označil po druhé světové válce Jana Antonína Baťu v jeho nepřítomnosti za zrádce a kolaboranta. Majetek firmy znárodnil. V roce 2007 se Baťa dočkal rehabilitace, na jejímž základě podali jeho potomci žalobu o odškodné za znárodněný majetek.
Z archivů mimo jiné vyplynulo, že Baťovy podniky financovaly československou vládu v Londýně a posílaly příspěvky v řádech desetitisíců liber či dolarů na protinacistické aktivity.
Baťa ještě za svého života vedl soudní spory také s ostatními členy rodiny. Jejich předmětem byly zahraniční pobočky obuvnického impéria. Spory však prohrál a majetek připadl Tomáši Janu Baťovi, synovi Tomáše Bati.
