Islámský stát

Islámský stát Zdroj: ČTK

Kdo jsou bojovníci ISIS? Psychopati, „skuteční věřící“ a pragmatici

Proč se lidé ze Západu dávají do boje na straně hnutí hlásajícího primitivní formu pouštního náboženství? Jsou to duševně vyšinutí lidé, kteří mají ještě větší zálibu v krutostech než islamisté.

V únoru 2012 mladý svalnatý Egypťan jménem Islám Jakin nafotil selfíčko a umístil ho na internet. Nikdo by si ho nevšiml kromě jeho přátel. Jenže o dva roky později tweetuje dvě další fotky. Na nich už ale nevypadá jako v Americe známý rapper a herec Mark Wahlberg s jeho krátce střiženými vlasy. Proměnil se v bytost s dlouhými vlasy a brýlemi s tlustými obroučkami a hraje roli bojovníka ISIS. Jeho příběh popsal v listu The New Republic autor Graeme Wood. Dostal tam přezdívku „Hipster Jihadi“. Na stylizované fotce má na sobě zavěšený kalašnikov, v ruce meč a pod ním je kyblík s uřezanými hlavami.

Jakmile se fotka rozšířila, objevily se úvahy o tom, jak se tento zřejmě západně vzdělaný člověk mohl přidat ke skupině, jež vyznává zaostalou formu pouštního islámu. Není to ostatně, jak známo, jediný rapper a kuřák trávy, který se vydal bojovat za Alláha. Rapper L. Jinny, jenž je podezřelý z vraždy novinářů Jamese Foleyho a Stevena Sotloffa.

Ne ale každý, kdo se připojil k ISIS, je typ člověka, který konzumuje proteinové nápoje a je odhodlán na sebe navléct pás s trhavinou. Patrick Skinner, bývalý důstojník CIA, odhaduje, že v ISIS může být až deset nebo 15 tisíc bojovníků z ciziny. Před odchodem do Sýrie prodělal Jakin údajně náboženské obrácení. Zdá se však, že u něj a dalších šlo především o zálibu v ukrutnostech, a nikoli v islámském právu, což z nich činí nejnechutnější (a nejfotogeničtější, jak píše autor) příslušníky ze tří druhů bojovníků ISIS. Tu první kategorii můžeme nazvat psychopati.

Psychopati

Skinner říká, že cizinci mají sklon k tomu, být velmi násilní, zatímco místní bojovníci jsou normálnější a praktičtější (tedy v kontextu věci, nám by takoví lidé normální nepřišli) stejně jako místní populace, jež je pasívně podporuje. Stačí se podívat na fotografii, na které je Jakin, aby byla patrná celá ta teatrálnost. Ostří má design jako z fantasy, napůl je to lovecký nůž, napůl čínský meč zvaný dao, s ozubením, jež nemá jiný smysl, než že vypadá cool. O to tady totiž hlavně jde. Tito džihádisté, kteří pocházejí ze západních vyšších vrstev, neprošli žádným pořádným vojenským výcvikem. Jsou pouze používáni k propagandě a mohou jen sehrát roli jako atentátníci, již se vyhodí do vzduchu.

Skuteční věřící

Druhá skupina je zbožnější. Mohli bychom je nazvat „skuteční věřící“. Ti jsou přitahováni ke kalifovi samotnému. Abú Bakr al-Bagdádí je muž s hlubokým, i když také strašným heterodoxním pojetím islámu. Mezi Evropany, kteří odešli do Rakky v Sýrii, kde je sídlo takzvaného Islámského státu, tu člověk nevidí jenom krví potřísněné mladé muže, ale také celé rodiny. Do Sýrie přišlo mnoho lidí, protože chtěli poznat autentický zážitek náboženského závazku. Podle listu The Independent se ISIS chlubí, že má ve svých řadách i Tunisana s doktorátem, jenž vede jejich telekomunikační síť. Autor Graeme Wood to komentuje slovy, že tento muž jistě nepřišel k ISIS, aby tam holdoval své zálibě v šíření pornografie.

Pragmatici

A nakonec je tady třetí a poslední skupina, a přesto je to ta nejdůležitější. Můžeme ji nazvat sunnitští pragmatici. Patří do ní iráčtí kmenoví šejkové, jejichž oddanost vůči ISIS není dána touhou po mučednické smrtí, ale touhou získat jistotu a blaho. Zdá se, že psychopaty a skutečné věřící využívají jako výhodné spojence. Chtějí potrestat Bagdád za to, že je dlouhá léta zanedbával. ISIS otevírá hladkou cestu do Iráku, obsadil velká území a šíří se jako kdysi prvotní islám v Mohamedově době. Sunnité spolupracují a ší’itská vláda je na severu neuvěřitelně slabá. Irácká armáda v Mosulu byla zanedbaná. Přinejmenším se dá říci, že ze současných bojovníků jsou mnozí bývalí příslušníci Saddámovy Socialistické strany arabské obrody (Baas), kteří přežili a jdou znovu do boje.

Jedny milice vede i bývalý Saddámův viceprezident Izzat Ibráhím Dúrí, jenž spolupracoval s ISIS proti vládě Núrího al-Málikího. Dúrí není islamista, což ukazuje, jak je jeho spojenectví se skutečnými věřícími cynické a jak tvárné jsou jeho motivace a cíle, mnohem více, než je tomu u psychopatů a skutečných věřících.

Další sunnitští pragmatici jsou pouštní šejkové, kteří drží velkou a řídce osídlenou oblast provincie mezi Sýrií a linií měst Mosul, Tikrít a Bagdád. Během americké přítomnosti dostávali šejkové hodně peněz od CIA, přepravní smlouvy a peníze pro své kmenové milice. Jakmile Američané odešli, byli odstaveni od zisků z prodeje ropy a z politiky.

ISIS se snaží, aby se sunnité cítili dobře, ale když ovládnou nějaké území, vyhlásí shromáždění v mešitě a plošnou amnestii pro ty, kdo budou přísahat věrnost Islámskému státu. Kdo nebude chtít, čeká ho nejspíš smrt.

Něco za něco

Některé sunnitské kmeny námluvám ISIS odolaly, třeba šejk Ahmad abú Riša během okupace přijímal americkou štědrost s nadšením. Mnoha vůdcům je jasné, že srdečné vztahy s ISIS nejsou možné, a prohlásili proto ISIS za nepřítele. Jiné kmeny, pokud by dostaly takové benefity jako třeba Kurdové, kteří mají autonomii a k tomu nějaké suroviny a zbraně, by se k ISIS obrátily zády. Psychopati a skuteční věřící nejsou příjemní hosté a sousedé. Možná by se jich tito lidé rádi zbavili. Jde o to, jakou kořist kdo dostane, když se oddělí od ISIS. Problém je v tom, že poblíž už nejsou žádní Američané, kteří by sunnitům zajistili bezpečnost a prosperitu. Pokud by ale jednání byla úspěšná, kamióny džihádistů by byly poslány zpět na syrskou hranici. Ty, co nepadnou za oběť americkým dronům, zůstanou zmenšenému kalifátu, jenž už nebude budit takový respekt.