„Nemáte taky pocit, že vám něco pořád protéká mezi prsty? Že tou nejvýraznější silou ve vašem životě je rozptylování? Vede se vám stejně jako nám žurnalistům. Každé ráno se vrháme do záplavy zpráv, prohrabáváme se stovkami e-mailů, jež se za neustálého klikání a googlování potápějí do hlubin sítě. Občas se nadechneme, abychom si zatelefonovali, a večer se sami sebe vyčerpaně ptáme, co jsme vlastně celý den dělali. Mám pro vás aspoň malou útěchu: Nejste v tom sami,“ těmito slovy začíná bestseller německého novináře Ulricha Schnabela, na jehož základě vzniklo téma Reflexu s názvem Život jako dostih.
Krok za krokem je představován současný životní styl velkoměstských lidí vytvářející éru nervozity, která se jako chřipkový virus šíří dál. Přitom ještě před padesáti lety si společenští vědci mysleli, že zaváděním pětidenního pracovního týdne a masovým používáním aut, praček a myček vstoupíme do ráje volného času a nebudeme vědět, co s ním.
V dnešní digitální éře jsme však dospěli k paradoxu všech paradoxů: každý nový technologický objev zvedá natolik naše přání, potřeby a standardy, že namísto volného času se naše tempo ještě zrychlí. Připomínáme proto křečky běžící v kole, přičemž čím rychleji běžíme, tím rychleji se životní kolo s námi točí.
Nechcete podlehnout syndromu vyhoření? Bojíte se, že vlivem stresu brzy zemřete? Ulrich Schnabel, autor knihy Umění zahálky doporučuje začít se věnovat umění nic nedělat, což bude mít – podle něj – velký vliv na vaši kreativitu. Podle něj stačí pro začátek dodržovat několik pravidel.
