Zástupné téma se najde kdykoli a u čehokoli. Tak například diskuse o filmu Hořící keř, který pobral většinu Českých lvů. Že prý ho měla produkovat Česká televize, a ne HBO. K tomu odcházejí z ČT moderátoři Drtinová, Veselovský a další lidé. Místo diskuse o tom, v čem je veřejnoprávní stanice dobrá a v čem nikoli, čteme a slyšíme nějaké osobní stesky a lamentování.
Nejdříve k Hořícímu keři. Je údajně chybou, že kdysi ho Česká televize odmítla produkovat. Kritici tohoto stavu, třeba moderátor Martin Veselovský, to zjistili až teď. Ex post. Když Hořící keř začal sbírat ceny. Podivuhodné jsou v tomto případě i důvody kritiky ČT. Kromě „vysoké umělecké kvality“ (budiž) je to i fakt, že podobné téma, jež tolik ovlivnilo naše moderní dějiny, má být vlastně vždy veřejnoprávní. Proboha, proč? Proč by českého Palacha nemohl (jak se ukázalo, mohl) dobře produkovat placený televizní kanál, který je v rukou cizinců? Copak existuje nějaké téma, které by jedna televize dělat měla a druhá nikoli? Jde přece o přístup, o zařazení do kontextu, o zpracování, ne o jakousi vzývanou pofiderní veřejnoprávnost, o níž v podstatě i tak nic nevíme. Kauza Hořící keř ale jen odráží situaci na našem televizním trhu.
Český televizní rybníček je malý, a proto není tolik flexibilní. V USA či ve Velké Británii je například seriálová televizní tvorba v posledních letech stále více tematicky rozmanitější, investičně zajímavější, a pro získání reklamy tedy výrazně přitažlivější. Po formální stránce pak některé seriály svým zpracováním připomínají spíše filmy než zatuchlé staré postupy, které jsou pořád servírovány nám. Stačí zmínit například divácky úspěšného a dnes už i cenami ověnčeného Perníkového tátu (Breaking Bad) nebo současné politické drama jménem House of Cards v hlavní roli s Kevinem Spaceym. Mimochodem, fantastické dílo Perníkový táta bylo sice i v Česku pochváleno mnoha kritiky, ale na kanálu Nova Cinema si moc diváků nenašlo. Nejsme snad většinově na něco tak kvalitního připraveni? Bohužel pořád nejsme, zejména ne v případě diváků na venkově a u těch starších. Většina se chce pořád utápět v Ordinacích v růžové zahradě, Cestách domů, nostalgických historizujících dílech o české vlasti či opakování propagandistických bolševických seriálů. Pořád je většině příjemnější nasládlá Všechnopárty Karla Šípa než tvrdé útoky na politickou korektnost, jaké vidíme v amerických satirických talk shows.
Diskusi o Hořícím keři a zatuchlost televizního rybníčku odpovídá i debata o odchodu moderátorů Daniely Drtinové a Martina Veselovského z České televize. Děje se snad něco tak podstatného jako na Ukrajině, že se tomu někdo věnuje? Osobně si například myslím, že Události, komentáře dělal lépe na ČT Jakub Železný. Vedení televize mělo jiný názor, tak nás teď kolega Železný „otravuje“ u hlavní zpravodajské relace tím, kam máme jet na dovolenou (to normální člověk, s dovolením, ví sám daleko lépe než někdo v televizi či v cestovní kanceláři) nebo zda hrušky v supermarketu moc nepřipomínají jablka. Ale to, kam ČT zařadí své lidi, je pouze její věc.
Pokud se Daniele Drtinové něco nelíbí, je jejím svobodným rozhodnutím, co bude dělat, nehledejme v tom ale nějaký skrytý význam a hlubší smysl, nepřemýšlejme u toho o veřejnoprávnosti ČT. Pokud se už máme bavit o České televizi, tak ne o tom, zda měla dělat, či nedělat Hořící keř a kdo bude u ní něco moderovat. To není podstatné. Bavme se o tom, zda jako nucení poplatníci televizní daně, tím je koncesionářský poplatek, který nám silou nařídil stát, musíme mít v ČT tolik zbytečností. Myslím například kanál ČT2. Zda peníze nenasměrovat jinam – ještě více do kvalitního zpravodajství, publicistiky, dokumentů a odvážnější vlastní tvorby (tím nemyslím nekoukatelné pseudointelektuální taškařice na ČT Art, ale seriály typu Perníkový táta či House of Cards). Přestaňme se už v případě ČT zaklínat veřejnoprávností. Pokud chtějí různé menšiny či náboženské organizace oslovovat veřejnost, mají na to dost možností (a lepších) jinde než na ČT. V současnosti je to přežitek a úlitba zájmovým skupinám. Také by už mohli někteří producenti a dramaturgové České televize přestat dávat kšefty jen svým známým, ale otevřít televizi i jiným lidem. To Nova či Prima nemusí, ty ať si dělají to, co chce jejich majitel.
Existuje samozřejmě i možnost, jak přestat tolik kecat do práce ČT – tou je zrušit koncesionářský poplatek a přestat si hrát v jejím případě na vymyšlenou veřejnoprávnost. Pak bychom určitě zažili zcela jiné věci. O Drtinové bychom neslyšeli, o Perníkovém tátovi ano…
