V lednu tohoto roku oznámil předseda Úsvitu Tomio Okamura světu, že hodlá potěšit svou přítomností Vlastimila Pechance – muže, který si odpykává trest za rasovou vraždu Roma Otty Absolona.
Vytržený z kontextu okolností, jež Okamurově návštěvě Pechance předcházely, zdál by se být sled událostí logický a nezaujal by než tím, že se známý poslanec-populista zabývá příběhem málo známého muže, který si odpykává sedmnáctiletý trest za rasově motivovanou vraždu Roma. Politik, jehož část voličské základny sestává, eufemisticky řečeno, z lidí s velkou dávkou antipatie vůči etnickým menšinám, šel tam, kam jej srdce táhlo – tedy do vězení za vrahem. Jenže, Okamura si svou návštěvu dobře načasoval – těsně poté, co oznámil kandidaturu bojovnice za práva Romů Kláry Samkové do Evropského parlamentu, totiž začala tát lavina jeho oblíbenosti přímo před očima.
Načasování je zjevné přes argument, že Okamura svého chráněnce Pechance brání už léta, tudíž je tato návštěva pouze logickým vyústěním jejich vztahu. „Pechance se nezastávám proto, že by byl skin či rasista,“ píše Okamura na svém facebookovém profilu.
Když v roce 2011, tedy deset let po smrti Otty Absolona, vypukla mediální aféra s náměstkem ministra školství Ladislavem Bátorou, nebyl ještě žádný Úsvit a ani nijak výrazný Okamura. Veřejnost jej znala pouze z občasných vystoupení, kdy mluvil za Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur. A také z jeho blogu, který mohl již tenkrát napovědět, že jeho názory jsou poněkud extremistické. „Všem, kdo volali a volají: ,Psovi psí smrt!‘, připomínám, že každý z nás jednou může být Bátora, Hilsner, Pechanec. Odsouzený předem a na doživotí, bez šance na obranu. Bez viny.“
Patří tedy Pechanec do stejné logické řady jako Leopold Hilsner? Ba co hůř, staví Okamura rovnítko mezi sebe a Tomáše Garrigua Masaryka?
Více o trojúhelníku Okamury, Pechance a Samkové se dočtete v aktuálním čísle časopisu Reflex.
