Před pětatřiceti lety nadchl americký prozaik John Irving (71) čtenáře po celém světě svým Světem podle Garpa – i v Česku se sedmi vydání ikonického románu prodalo hodně přes čtvrt milionu výtisků. Nechal se pro něj mimochodem inspirovat osudem svého nikdy nepoznaného otce a zařídil Garpovi tátu technika seržanta (odtud T. S. Garp), invalidního muže zraněného v bitvě, který s rozsáhlým poškozením mozku jen leží a hned po zplození syna umírá. Co z Irvingova vlastního života najdeme v jeho zatím posledním románu V jedné osobě (právě ho vydal Odeon), v němž starý bisexuální spisovatel William Abbott vzpomíná na své milostné eskapády?
V rozhovoru pro Reflex Irving hovoří mimo jiné o americké netoleranci vůči odlišné sexualitě. Stejně jako v jeho knize Manželství do 158 liber (kde si dva chlapi prohodí manželky), v Hotelu New Hampshire (jehož vypravěč je zamilovaný do své vlastní sestry) nebo v Modlitbě za Owena Meanyho (v níž můžeme vypravěče snadno podezírat z homosexuality), nechybí ani v Irvingově novince „divná“ sexuální identita. Transsexuální knihovnice se stává objektem fantazií mladičkého Billyho, který posléze, ještě před pandemií AIDS, nachází štěstí převážně v erotických vztazích s muži. „Kdysi, když jsem byl hodně mladý, mě sexuálně přitahoval skoro každý, bez ohledu na pohlaví a věk, což se ostatně stává mnoha chlapcům,“ říká k tomu samotný Irving. „Ale tyhle moje vzruchy v dospělosti pominuly a nikdy jsem své fantazie nenaplnil, snad jen v knihách. Nepíšu o své sexualitě. Píšu fikci. A jednoduše rád obsazuju outsidery do hlavních rolí ve svých knihách, včetně outsiderů sexuálních. Transsexuální ženy a bisexuální muže obzvlášť, protože jsou prakticky pro každého podezřelí a nedůvěryhodní.
K odlišné, pro mnohé leckdy dokonce skandální sexualitě se ve svých třinácti románech neustále vracíte, stejně jako ke spisovatelům, zápasníkům, chybějícím rodičům, životu ve Vídni, studiu v Nové Anglii a prostitutkám… Nebojíte se, že se stanete poněkud předvídatelným?
No dobře, dělám to, vracím se k pár věcem. Ale copak Dickens napsal jediný román o útrapách dětství v nepříznivých podmínkách? Když přečtete Olivera Twista, stane se tak pro vás David Copperfield nebo Nadějné vyhlídky předvídatelným románem? Napsal Sofokles jedinou hru o rizicích incestu? Nikoli, rovnou tři. A copak Shakespeare nepsal o králích a královnách a princeznách víc než jednou? Je Macbeth nebo Othello předvídatelný, protože jste už dřív přečetli Hamleta a Richarda III.? Píšu o tom, co dobře znám, ale nevybírám si to – ta témata si vybírají mě, jsem jimi posedlý.
Čím vším je ještě John Irving posedlý? Jak přijalo publikum jeho novinku V jedné osobě? A zavítá po několika zrušených cestách konečně do Česka? Čtěte nejnovější Reflex, který vyšel 7. listopadu!
