Šestého října 1973, na největší židovský svátek Den smíření (hebrejsky Jom kipur – odtud název jomkipurská válka), zahájila egyptská a syrská armáda koordinovaný útok na nenáviděný Stát Izrael ve snaze odčinit porážku v šestidenní válce z června 1967.
V Egyptě je konflikt znám jako říjnová, v muslimském světě obecně pak coby ramadánová válka. Arabové, jimž kolosální ztráty výzbroje v šestidenní válce pohotově nahradily země východního bloku, především SSSR, zpočátku slavili značné trumfy. Odborníci dokonce označovali přechod Suezského průplavu Egypťany za nejúspěšnější operaci toho druhu od vylodění Spojenců v Normandii 6. června 1944. Izrael v prvních dnech utrpěl těžké ztráty a prožíval natolik horké chvíle, že jeho vedení uvažovalo o nasazení jaderných zbraní, jejichž existenci židovský stát sice nikdy nepřiznal, ale ani nepopřel.
Posléze se však začaly projevovat vyšší kvality bleskově zmobilizovaných Izraelských obranných sil, zejména tankistů a letců. Nejprve na golanské frontě proti Syřanům, posléze i na sinajské proti Egypťanům se podařilo arabský postup zastavit. Na Sinaji obě strany dokonce vybojovaly největší tankovou bitvu od Kurska za druhé světové války.
Znamenitě se osvědčily sovětské protitankové a protiletadlové raketové komplety, jež zle pocuchaly Izraelský obrněný i Letecký sbor. Obě velmoci – jak USA, tak SSSR – zřídily letecký most, jímž zásobovaly své chráněnce, kterým se už po několika dnech urputných bojů začaly nebezpečně ztenčovat zásoby výzbroje a munice. Boje ukončila po osmnácti dnech rezoluce Rady bezpečnosti OSN, kterou Izrael několikrát porušil.
Z vojenského hlediska byl sice úspěšnější Izrael, který ztratil téměř polovinu tanků, jimiž disponoval při vypuknutí války, a obklíčil 3. egyptskou armádu, ale politicky zvítězili spíše Arabové. Násirův nástupce, egyptský prezident Anwar as- Sádát, si uvědomil, že když neporazil Izrael ani v součinnosti se Sýrií, musí hledat mírové řešení z vleklé blízkovýchodní krize, a stále více se přeorientovával z SSSR na USA.
