Jan Marcinek je filmař, který chce uspět a nestydí se to říct. Do finálové desítky soutěže Done in 60 seconds, kterou Reflex postupně představuje, pronikl už v loňském roce a letos je v ní opět - s minutovou verzí snímku Drive, který si ke zpracování vybral na základě důkladné analýzy. Rebel Marcinek prý navíc ví, že nemá šanci vyhrát - a to přesto, že výsledky oznámí porota až 5.7. na festivalu v Karlových Varech. Dokonce už si zavěštil i na konto finále světového, kam vítěz národního kola postupuje.
Pusťte si jeho Drive:
Výběr byl snadný. Každý rok v mezinárodním kole Jameson Empire Awards vyhrává film, který se do kin dostal v posledních dvou letech a měl i nějaký úspěch na Oscarech nebo na jiném předávání cen. Porota tak má film čerstvě v paměti a více se směje vtipům, které zatím nikdo neměl možnost ukázat jinde. A zároveň to není tak ohrané, protože filmové klasiky si vybírají filmaři každý rok stejné.
Drive ve mně zanechal nesmazatelnou stopu a já se rozhodl zanechat podobnou stopu i v šedesátivteřinové verzi. Navíc, minulý rok jsem se dostal také do finálové desítky, takže jsem si letos stanovil nový cíl - získat si mezinárodní porotu.
Bohužel ani napodruhé se to nepodařilo a do finálové trojky byly vybrány filmy, které porušují autorská práva třetích stran nebo byly natočeny minulý rok v rámci něčeho jiného a tudíž se nejedná o originální dílo pro účely Done in 60 seconds. Je to škoda a už teď mě mrzí, že příští rok z Londýna odjede Česká republika opět s prázdnou. (pozn. - názor nevyjadřuje názor redakce ani pořadatele soutěže)
Kolikrát jsem film viděl
Film Drive jsem viděl třikrát v kině, dvakrát na Blu-ray kvůli sepsání krátkého scénáře. A pak ještě asi tak stokrát jsem si ho přehrál v hlavě.
Co byl největší oříšek a jak dlouho mi práce trvala
Samotné natáčení bylo velice náročné. Točil jsem v sobotu, v jediný den, kdy mělo být ještě podle předpovědi počasí hezky. Vybrat lokaci taky nebylo snadné, nakonec to vyhrál Mánesův most s krásným výhledem na Hradčany. Koupil jsem si v hračkářství autíčko a po mostě jsem ho posouval centimetr po centimetru a každý posun vyfotil na fotoaparát. Jedna filmová vteřina se skládá ze 25 jednotlivých snímků, takže jsem musel udělat 1500 fotek, abych udělat minutový film. Což mi trvalo 4 hodiny válení se po zemi na mostě mezi turisty, kteří si mě neustále fotili jako nějaké dílo v muzeu (což je občas i ve filmu vidět). Některým jsem musel i pózovat. Bylo to hezké a naplňovalo mě to energií, že ten film bude stát za to.
Pak už stačilo fotky dát do střihového programu, doplnit dopravní značky, které doplňují pohled na příběh a nahrát ve studiu anglický a český komentář. Pak ještě barevné korekce a nakonec výsledný film přihlásit.
Kde jsem se inspiroval
Stačil polibek od mé Múzy a inspirace přišla sama. Původně jsem však měl v plánu jiný způsob točení, příběh vyprávěný skrz polaroid fotografie - inspiraci jsem našel v hudebním klipu Breath Me od Sia ). Jelikož mi ale neustále volali z Jamesonu, abych to rychle natočil a přihlásil, zvolil jsem jiný styl. Dokonce jsem v klidu nestihl dopravním značkám přidat sloupy, aby jen tak nelítaly ve vzduchu. Což mě mrzí, filmaři musí mít ke své práci klid. Ale aspoň jsem si zažil v reálu neustálé nahánění od produkčního.
Kam mířím
Rád bych jednou napsal pár knih, aby tu po mně něco zůstalo. Aby lidi, kterým budu chybět, mohli otevřít knihu a číst má slova. Aby se se mnou smáli, i když u nich právě nebudu. Abych s nimi mohl být napořád. Chtěl bych procestovat celý svět a poznávat úžasné lidi se zajímavými příběhy. Nemám konkrétní přání, čemu bych se chtěl věnovat. Osud mi může do cesty poslat cokoli.
Který snímek se vám líbil nejvíc? Hlasujte
Který šedesátisekundový snímek ze soutěže Done in 60 seconds se podle vás nejvíc vydařil (deset finálových filmů můžete zhlédnout zde)? Výherce soutěže sice vybírá porota, jež jejich jména oznámí 5. 7. na festivalu v Karlových Varech, alespoň symbolicky jí však můžete „napovědět“ hlasem v následující anketě:
