Víte, co obnáší profese dentální hygienistky? Patříte k těm několika málo procentům Čechů, kteří chtějí mít perfektní, krásné a zdravé zuby, a proto do ordinací jedné ze zhruba čtyř stovek tuzemských dentálních hygienistek docházejí, ačkoli zdravotní pojišťovny jejich péči nehradí a pacient musí těch několik stokorun vytáhnout z vlastní kapsy?
Pak byste měli znát ALICI LAURENT, průkopnici oboru, která v Česku před třinácti lety založila Asociaci dentálních hygienistek ČR (těch zhruba pět procent mužů, kteří pracují v oboru, promine – jedná se o tradičně ženskou profesi) a pilnou prací v ordinaci i mimo ni u nás pomáhala mladou disciplínu ustavovat.
Americká profesionálka má české kořeny: její otec, podplukovník a československý špion František Tišler, roku 1959 zběhl ze služeb československého velvyslanectví ve Washingtonu a stal se agentem CIA.
To mu mohlo přijít dosti draho – ve vlasti ho v jeho nepřítomnosti odsoudili k smrti. Díky americkým tajným službám se však Tišler stal Frankem Laurentem a v tajnosti přesídlil na Floridu, i s manželkou a třemi dcerami, které rovněž získaly novou identitu.
Příběh špičkové koulařky, jejího manžela špiona a jejich nejmladší dcery, expertky na chrup, si můžete přečíst v aktuálním Reflexu č. 25. Zde malá ukázka z rozhovoru s Alicí Laurent.
Než jsem poprvé přišla do vaší pražské ordinace, myslela jsem si, že mám pěkné a zdravé zuby. Když jsem po hodině a půl odcházela s krvavou pusou, bylo mi jasné, že jsem pro své zuby celý život skoro nic nedělala a že to tak daleko nemuselo dojít, kdybych si je uměla správně čistit. Pamatujete si ještě teď, skoro po měsíci, můj chrup?
Samozřejmě! Měla jste drobné záněty vzadu na dásních pod stoličkami, způsobené plakem, zbytky potravy a počínajícím poddásňovým zubním kamenem nahromaděným v parodontálních kapsách. A nechte si co nejdříve vytrhnout ty dva moudráky, vždyť tam si ani zubní nití, ani mezizubním kartáčkem nemáte šanci dosáhnout! Mezizubní prostory se vám zanesou a zkazí se nejen zub moudrosti, ale i ten před ním. Ale nebojte se, v rámci české populace jsou vaše zuby v normálu.
Tím chcete říct, že Češi o své zuby neumějí pečovat? Už tak se o nás tvrdí, že páchneme, lacině a nevkusně se oblékáme a nosíme ošlapané boty, ne všechny ženy si holí nohy a podpaží… A teď k tomu ještě zuby?
V socialismu to má kořeny, ty špatný český zuby! Socialistické zubařství mělo například tradici, že se vytahovaly zdravé zuby, aby vám měl na čem viset můstek… Taky nebylo v kurzu doporučovat rovnátka, zejména ne v pozdním věku – to já jsem začala znovu nosit rovnátka ve čtyřiceti letech! Víte, když má člověk křivé zuby, působí to, jako by byly špinavé… Zubaři za komunismu neinstruovali své pacienty, jak si čistit zuby, a profese dentálního hygientisty přišla až poměrně dlouho po revoluci, obor je v Česku teprve patnáct let starý, a navíc péči dentálních hygienistek nehradí pojišťovny, takže si to v dnešní době lidé dlouho rozmýšlejí, než vyrazí do ordinace.
Což je špatně – jak vidíte sama, čím později k dentální hygienistce přijdete, tím náročnější čištění a další úkony musí provést. Nejhorší je jet v Praze tramvají a cítit lidem z úst ten hnusný puch parodontózy, se kterou se rozhodli nic nedělat. Sama už sedmadvacet let vykládám celé svým českým příbuzným o funkci zubní niti a její nezbytnosti pro zdravé zuby. Ale myslíte, že je to zajímá? Říkají: „No jo, ona je Američanka, ona už se s těmi pěknými zuby narodila.“ Nesmysl, moji rodiče byli Češi, moje zuby jsou české! Jen od roku 1966 na slovo poslouchám svou dentální hygienistku, zatímco z mé snad padesátičlenné české rodiny se u mě v ordinaci zastavili tři lidé.
Ve Spojených státech má ovšem svého dentálního hygienistu každý.
Pochopitelně, na každého zubaře v USA připadají dva hygienisti. Poměr v Česku si raději ani netroufám odhadnout, tuším jen, že Asociace dentálních hygienistek může mít kolem stovky členek, přičemž v oboru pracuje zhruba čtyři sta lidí. Nebyla jsem v Česku sedm let, tak nevím, jak přesně si teď obor stojí. Doufám, že mě v tomto ohledu v následujících měsících čekají jen samá milá překvapení.
