Publikovat každý den jeden čerstvý reportážní snímek. To je úkol, který si na svá bedra dobrovolně naložil fotoreportér Reflexu Jan Šibík. Jak vypadal uplynulý týden skrze optiku jeho fotoaparátu a proč začal pracovat na časově náročném projektu? Podívejte se na fotogalerii a přečtěte si rozhovor.
Co tě přivedlo k tomu publikovat každý den jeden snímek?
Když jsem v zahraničí, celý den se soustředím na fotografování. Po návratu do Česka jsem ale vždycky vypnul. Proto jsem si dal za úkol každý den udělat jednu fotku, kterou dám na svůj web Sibik.cz. První snímek jsem vyfotil 1. září. Netušil jsem, jak to bude náročný. Někdy má člověk na fotku patnáct minut, někdy třicet. Nejhorší je, že se focení nevyhne, ani když mu není dobře. Petr Jedinák, který dělá něco podobného už několik let, má oproti mně tu výhodu, že fotí černobíle a dává na internet výtvarné snímky. Takže když je mu zle, vyfotí například detail kabelu od počítače a taková fotka v černobílém provedení přesto působí zajímavě. Já jsem se ale rozhodl, že budu fotit barevně a budu dělat reportážní snímky, na kterých budou většinou lidé. Ještě si to ztěžuju tím, že do výběru nezařazuju portréty.
Mají vybrané snímky něco společného? Sleduješ nějaký koncept, nebo fotíš jen to, na co během dne narazíš?
Tam o žádný koncept nejde. Chci jednoduše dát každý den na web jednu reportážní fotku. Ne vždy se mi podaří udělat zajímavý snímek, takže fotografie mají různou úroveň. Od okamžiku, co jsem to začal dělat, u sebe pořád nosím foťák a rozhlížím se okolo sebe. Začínám si pěstovat stejný návyk jako na cestách do zahraničí, to je pozitivní. I když se někdy stane, že z časových důvodů musím použít snímek z předchozího dne, v naprosté většině případů dávám na web aktuální fotky.
Takže to pro tebe je svým způsobem trénink? Udržuješ se tak ve formě?
Přesně tak. Je to časově náročný trénink. Denně tím strávím v průměru třeba hodinu a půl, dvě hodiny. Je to velký závazek, který jsem si dal, a sám jsem zvědavý, jak dlouho to vydržím.
Jak dlouho bys to rád vydržel?
Hrozně moc bych chtěl vydržet jeden rok, ale nevím, jestli se mi to podaří. Má mladá přítelkyně, kterou to štve, protože na ni mám od té doby méně času, byla přesvědčena, že skončím do dvou týdnů. Pokud vydržím, bylo by zajímavé udělat výstavu, kde bude 365 fotek od Jana Šibíka. Třeba nebudou nijak skvělé, ale zachytí průběh jednoho roku.
Když se podíváš na snímky z uplynulého týdne, z jakého máš největší radost?
Líbí se mi fotka s černochem v prodejně, kterou jsem udělal v úterý Na Příkopě. Řada lidí mi psala, že se jim líbil snímek z Rašínova nábřeží, na kterém je mlha a dvě labutě. Přesto nechci, aby byly brány jako plnohodnotné fotky, jaké normálně dělám. Tohle je takový můj domácí úkol, který jsem si dal, aby mé fotografické vidění nezakrnělo.
Fotografie Jana Šibíka z uplynulého týdne budeme zveřejňovat vždy v sobotu. Archiv všech fotografií si můžete prohlédnout na jeho stránkách www.sibik.cz v sekci Daily Photo.
