Na pravidelné mentální swingers party komoušů s eufemistickým názvem jednání ÚV KSČM nejvíc zazářil placený předseda tohoto geriatrického spolku Vojtěch Filip, dříve placený udavač s krycím jménem Falmer. Vrcholem večera byl jako vždy boj o nejsilnějšího muže Strany a titul Zlatý Kléma, o který soudruzi na těchto verbálně masturbačních orgiích soupeří výroky největších pitomostí. Vojtěch Filip v uvedené taškařici zvítězil komentářem k současné politické situaci v zemi, v němž mimo jiné uvedl: „Ti, kteří usilují o český Majdan, o státní převrat, nabírají sílu… Teď si vyzkoušeli blokádu hlavního nádraží, vyzkoušeli si kybernetický teroristický útok na nemocnici a zatím jim to prochází.“
Co dodat? Snad jen to, že přivolaný lékař záchranné služby by musel konstatovat, že Filipův stav je kritický a soudruh se bude muset – spolu se Stanislavem Grospičem, Josefem Skálou a Martou Semelovou – účastnit programu výzkumu stolice prostých členů Strany i komoušských poslanců, protože z něčeho to mít musí. Příčinu nevidí experti ani v absenci orgasmu, kterého dříve soudruzi dosahovali ve chvílích, kdy se na šibenici houpal jiný soudruh. Vypadá to, že zvyšující se míra debilizace členů bolševické sekty není náhodná a souvisí nejpravděpodobněji s jejich dlouhodobým až incestním mentálním pářením se v úzkém kruhu. Zůstává otázkou, zda zdravotní pojišťovny budou ochotny tuto péči hradit.
Ďábel, nebo antivláda? Jedno a totéž
Pokud na vyvolání pocitu nutnosti vyšetření stolice potřebovali komouši víkend, pak prezidentu Miloši Zemanovi na další stát rozvracející útok stačily tři minuty. Stalo se tak při podpisu vládního balíčku, který zvedne spotřební daň z tabákových výrobků a lihovin. Je nejvýš pravděpodobné, že k prudkému poryvu psychiky vedla tentokrát prezidenta jeho osobní zainteresovanost na zdražení vyjmenovaných produktů. Ten přes ohrožení vlastní existence možným snížením přídělu tabáku a lihovin vynesl v přítomnosti ministryně financí Aleny Schillerové vtip takového kalibru, že se jmenovaná roztřásla po celém těle. Není divu! Prezident přizval člena kabinetu k podpisu zákona poprvé za sedm let.
„Je tomu tak proto, protože jste odvedla velikou práci na takzvaném daňovém balíčku… Chtěl jsem pozvat i paní ministryni Maláčovou kvůli rodičovskému příspěvku, ale zamrzelo mě, že původně podpořila senátní verzi, neboť cokoliv vychází ze Senátu, jest od ďábla!“ zmínila hlava státu. A na to se napijem! Vláda zvýšení spotřební daně obhajovala omezením dopadů účinků návykových látek na zdraví obyvatel a při pohledu na vystoupení naší hlavy státu je třeba říci – svatá slova! Zeman ještě připomněl, že premiér Andrej Babiš nenazývá horní komoru ďáblem, ale antivládou. „Ale ono je to v podstatě totéž,“ shrnul státník, podle něhož by postoj Senátu „rozbil rozpočtovou stabilitu a narušil koaliční vztahy“. Jedinou chybou zákona je pozměňovací návrh poslance Ondřeje Veselého na zdanění loterií, který podle Miloše Zemana „ohrožuje voliče ČSSD“. Pokud Zpětné zrcátko věci správně chápe, pak se preference voličů ČSSD dají vysvětlit gamblerstvím. Naštěstí je velmi pravděpodobné, že si už dlouho zahrávat nebudou.
Každý svojí smyčky strůjcem
Zdálo by se, že vánoční svátky přinášejí lidem dobré vůle božskou manu, štěstí a klid. Předseda socanů Jan Hamáček k lidem dobré vůle nepochybně patří, a přesto jsou jeho poslední dny plné neklidu a obav. Ještě nedávno Honza Nebojsa na otázku, co bude dělat o Vánocích, sebevědomě utrousil: „Skládat puzzle!“ ale zdá se, že není míru pod vánočními stromky. Vzápětí totiž musel Butch Hamáček likvidovat další jepičí vzpouru strany, až přitom rozplakal Janu Maláčovou, která se jinak v rámci koaliční vlády pohybuje úměrně svému věku, váze a postavení s grácií 3. tankové divize 4. běloruského frontu. Z klidu předsedu socanů vyvedl pohled do stránek Wikipedie na výročí 23. prosince 1953. Připomeňme si proto, co se v onom dni stalo tak zásadního.
Komouši, tehdy už pevně sedící v sedle a rajtující Československou republiku jak vzpurnou klisnu, si nadělili dárek. A nebyl to dárek ledajaký! Tím dárečkem byl – až do svého útěku – bývalý předseda ČSSD Bohumil Laušman, muž ve stejné funkci, jako je dnes Jan Hamáček, ale také stejný srab i oportunista – a jak by řekl soudruh Lenin – užitečný idiot. Také Bohoušek Laušmanů byl odjakživa socan tělem i duší, a když se po válečném exilu s účastí v londýnské vládě a ve Slovenském národním povstání vrátil zpět do vlasti, letěl vzhůru jak raketa. Nebylo divu, sám byl v březnu 1945 jedním z hlavních účastníků moskevských porad projednávajících složení a program Národní fronty a vázal tak první smyčky na šibenice nejen druhým, ale i sám sobě. Po válce až do roku 1948 člen předsednictva ČSSD, zároveň do roku 1946 poslanec Prozatímního Národního shromáždění a poté Ústavodárného Národního shromáždění. Byl i ministrem průmyslu v letech 1945–1947, tři doly po něm byly dokonce pojmenovány! Před únorem 1948 byl zvolen předsedou sociální demokracie a výrazně přispěl k triumfu bolševického puče výměnou za trafiku náměstka předsedy vlády.
Již v červnu 1948 ale ukončil politickou činnost a stal se ředitelem Slovenských elektráren v Bratislavě. Holt, po posvícení bývá – však víte co… V roce 1949 poté, co StB zatkla jeho zetě mjr. Jaromíra Nechanského, emigroval ve strachu z vlastního zatčení. Útěk se ale podařil jen jemu, jeho žena a dcera byly uvězněny. Další čtyři roky žil v Rakousku, odkud jej v roce 1953 – v předvečer Štědrého dne – agenti StB unesli do Československa jako dárek Straně. Byl odsouzen k 17 letům vězení, ale zemřel v něm za záhadných okolností 8. května 1963. Podle ověřených zpráv na něm StB zkoušela halucinogenní drogu. V ruzyňské věznici dostal Laušman od správy věznice cigarety, jež byly dle výpovědi spoluvězňů čímsi preparovány. Po vypití čaje z vězeňské ošetřovny a vykouření cigaret dostal křečovitý záchvat, po němž upadl do bezvědomí. Po celou noc byl ponechán bez lékařské pomoci a brzy ráno druhého dne přivolaný lékař jen konstatoval smrt „v důsledku srdeční záduchy“. Tak hezké Vánoce, sociální demokraté! Každý svojí smyčky strůjcem.
Náměšť na Hané hlásí: Neprojdou!
Celkem 650 obyvatel podepsalo v Náměšti na Hané petici, v níž se rozhodně staví proti porušování základních lidských práv. Tím je v první řadě právo odmítnout bydlení a sousedství dvanácti handicapovaných, jimž mělo být na okraji obce vybudováno zařízení s byty na samostatné bydlení s účastí a pomocí pedagogů. „Výstavbou tohoto zařízení by došlo k zásadní změně charakteru bydlení k horšímu a změnilo by dosavadní kvalitu života a ceny stávajících nemovitostí,“ zní hlavní argument petice laskavých obyvatel, zatímco jiní měli navíc dojemnou péči, že to handicapovaní budou mít daleko do obchodu… je třeba podotknout, že se k petici připojilo i vedení obce, včetně starostky za ODS. Hezká práce, pane Fialo! Občanům Náměště se také nelíbí podoba plánovaného zařízení, koneckonců je známo – co obyvatel Náměště na Hané, to architekt. Mnozí by proto měli začít u svých prahů! Není to první případ, a proto se Zpětné zrcátko zajímalo, kdo jsou občané Náměště na Hané. Nahlédnutím do výsledků voleb roku 2017 odhalilo následující stupně vítězů: ANO – 31,92 %, SPD – 13,03 %, KSČM – 12,28 %, ČSSD – 8,34 %, Piráti – 8,11 %, ODS – 7,99 %, KDU-ČSL – 6,92 %, STAN – 3,66 %, TOP 09 – 2,67 %.
Mimo obligátního vítěze a naděje, že ANO, bude líp, jsou další tři stupně vítězů (SPD, KSČM a ČSSD) pro pocit Zpětného zrcátka signifikantní. Z výsledků voleb vyplývá, že obyvatelé města se mentálně postižených opravdu obávat nemusí – už jich mezi sebou mají dost. Podotkněme, že až 13 % lidí je v Česku doopravdy postižených pohybově a tělesně, celkem jde o 1 152 000 lidí. Mentálně postižených je podle průzkumu 172 000, ale podle volebních průzkumů a zmíněné petice je jich zřejmě mnohem víc, jen na to někteří nemají zdravotní osvědčení.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
