Guru Jára se dostal na stránky Práva, aktivisté protestovali na pohřbu Otty Habsburského a Jiří Paroubek se zamýšlí nad českou politikou vůči Afghánistánu.
Deník Právo uspořádal na serveru Novinky.cz internetovou anketu, jíž se zúčastnilo skoro 30 tisíc čtenářů. Týká se toho, jak lidé v ČR vycházejí se svými příjmy. 68 % respondentů údajně neušetří z měsíčního příjmu nic, u 13 % nepřesahují měsíční úspory 2500 Kč, jen 9 % spoří nad 7500 Kč. 26 % má problémy se splácením pravidelných měsíčních složenek, půjček a hypoték. Ta čísla je ovšem třeba brát s určitou rezervou, za prvé jde o to, co lidé uvádějí, což ještě neznamená, že tomu tak opravdu je; za druhé, okruh respondentů je předurčen tím, že jde o čtenáře Novinek. A konečně, pokud jde o půjčky a hypotéky, jsou zjevně věci, na které si člověk ve velké většině případů půjčit musí (byt, auto), ale jsou případy, kdy je půjčování projev jakési rozmařilosti (nejen u nás se stalo módou peníze napřed utratit a teprve potom vydělat, což se vždycky nepovede).
V Právu se věnují „duchovnímu hnutí“ s názvem Poetrie, jehož šéfem je člověk, který si říká „guru Jára“. Jeho duchovní iniciativy, kterým se Reflex věnoval už před časem, spočívají v „sexuální léčbě“ zájemkyň o duchovní obrodu (paní poslankyně Kočí by to nazvala jinak, já si to nemůžu dovolit), v tom mu napomáhají oddané „lektorky“. Sexuální léčbu doprovázejí studia východních filosofií, astrologie a jóga. O vykutálené náboženství se intenzivně zajímá Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Nemůžu si pomoci, mně ta duchovní iniciativa, nevím proč, nesmírně připomíná Věci veřejné (mimochodem, ten guru se v občanském životě jmenuje Dobeš).
Proti slavnostnímu pohřbu Otty Habsburského protestovala u vídeňské Opery desítka „aktivistů“, kteří kritizovali „oficiality pohřbu“ a protestovali proti „falšování dějin“: Domnívají se snad, že Otto Habbsburský neumřel, nebo ho považují ze neexistujícího od samotného počátku? V zásadě ovšem jde o happening, jako když ho vyšije.
V LN si zase Martin Weiss pochvaluje, jak dal prezident Havel zahulit Němcům za to, že chtěli udělit jakousi cenu Putinovi. Bohužel prý už nemáme nikoho, kdo by mohl svou autoritou působit proti německému odporu k jaderné energii a k německým sklonům ekonomicky se sbližovat s Ruskem a Čínou. Německá averze k jaderné energii mi připadá nepochopitelná a hnutá, oceňování Putina nenáležité (přičemž to, že byl důstojníkem KGB, není to úplně nejpodstatnější). Jenže proboha, co jste čekali, milí čeští politici (a žurnalisté, tedy aspoň někteří)? Že si z Německa po roce 1990 uděláte právem vítězů druhé světové války protektorát. Byla to šílená politika, Západ na ni shlížel shovívavě, a teď to vše přináší své plody. Němci se přes vaše hlavy domlouvají s Rusy a Číňany, a v Česku se zdvihá hněvivé skučení. Moc mne zajímá, kdy se začnete proti téhle německé hrozbě paktovat s Rusy. Němcům to vadit nebude. Mně sice ano, a možná i pár dalším lidem v ČR, ale jako obvykle to odneseme s vámi.
V LN vyšel taky (v rubrice Úhel pohledu) článek Jiřího Paroubka o české politice vůči Afghánistánu. Téma není zajímavé, zajímavá je jiná věc: ten člověk je plný neukojitelného, neuhasitelného vzteku. A naštěstí taky bezmocného. Paroubkova muka. Vzhledem k tomu, že jeho politická kariéra je zjevně už hluboko za zenitem, je na to docela příjemný pohled.
