Co má společného fotbalový zápas s rafinovaným sexuálním stykem, v němž hraje roli dominance a submisivita? Luděk Staněk vysvětluje, že víc, než se zdá.
Ahoj Mildo.
S Birminghamem jsme utrpěli vítězství, a protože City vyhrálo, jsme třetí v tabulce, kam asi patříme. Nebo možná ne, což se ukáže v neděli v přímém souboji právě se City. Zápas s Birminghamem byl vydřený a utahaný, nemá smysl se nějak pouštět do detailů, City v neděli bude daleko důležitější.
Celé to bylo pod kontrolou do té míry, že trocha radosti byla umožněna i partnerovi. Eduardo, útočník Doněcku, jenž nastoupil někdy po šedesáté minutě, se dozvěděl, že z Arsenalu se dá odejít i v dobrém. Když nastoupil, bylo to možná poprvé, kdy celý stadión skandoval bez ironie jméno hráče soupeřova týmu, a když o pár minut později prošel naší nesoustředěnou obranou a snížil na 5:1, fanoušci Arsenalu prostě slavili jeho gól. Ano, i BDSM sex má své zásady a to, že je někdo přivázaný za nohy ke stropu a nemůže se hýbat, zatímco dostává jednu ránu za druhou, ještě neznamená, že z toho nakonec nemůže také něco mít, ne?
Samir Nasri a Jack Wilshere hrají v životní formě (Wilshere zajel při zápase s Doněckem do Tomáše Hübschmana způsobem, po němž jsem českému hráči i celkem odpustil všechny reprezentační lapsy) a Fabianski chytá míče. Na neděli hledím optimisticky.
