Luděk Staněk se v dnešním sólovém vydání fotbalového blogu Reflexu zamýšlí nad tím, proč Tomáš Rosický neříká "buenos dias" a proč se nad Arsenalem stahují mraky.
Nenávidím fotbal. Přesně v takovýchhle chvílích nenávidím fotbal.
Hrajeme na Sunderlandu, nikdy nic snadného. Ve 13. minutě vedeme po neuvěřitelném a náhodném gólu Cesca Fabregase. Všechno je skvělé. Jezdíš na obláčku a věci příští vypadají skvěle. Jenže my jsme Arsenal. Takže Fabregas jde o 20 minut později ze hřiště. Nejdřív že prý kotník, pak koleno, pak třísla. Jeho zranění se zdá stále stoupat, podle všeho má touhle dobou zafáčovanou hlavu. Na hřiště jde Tomáš Rosický. Od Cesca přebírá kapitánskou pásku. Ale je mezi nimi jeden podstatný rozdíl. A není to ten, že Tomáš při vstupu do místnosti nezdraví Buenos dias a nemluví ze spaní o přestupu do Barcelony. Rozdíl je v tom, že Cesc proměňuje penalty.
Což se hodí speciálně poté, co Alexi Songovi o půli v šatně při převlékání do čistého dresu (všiml jsi si, jak jsou dneska fotbalisté nesmyslně čistotní) vypadl někudy (asi uchem) z hlavy mozek a zakutálel se pod skříňku. Nebylo kdy ho hledat, Song nastoupil do druhé půle bez něj a o deset minut později se stal nejzbytečněji vykartovaným hráčem v letošním roce Premier League a mohl ho jít v klidu najít.
Arsenal hrál bez zraněného kapitána a v deseti. Takže Arshavin ze hřiště (což by se ještě dalo) a defenzivní záložník Denilson na hřiště (což nejde). O Denilsonovi bys totiž měl vědět jednu věc. Je to zázrak přírody. Naprostý zázrak. Je to jediný Brazilec mužského pohlaví na světě s alergií na fotbalový míč. A je to těžká alergie, která se podle všeho neustále zhoršuje. A nastává jedna z těch horších půlhodinek v mém životě. Sledovan Denilsona na hřišti je samo o sobě utrpení, ale když ti dojde, že s ním na hřišti hrajeme prakticky v devíti, okoušeš si nehty dřív, než bys řekl Cesc.
Mno, mohl být klid, ale rozdíl mezi Fabregasem už jsem ti říkal. Rosa tu penaltu kopnul hezky. Byla to tvrdá rána a byla nechytatelná. To druhé do značné míry proto, že šla asi metr nad horní břevno. Když Rosa nedá nějakou šanci, většinou se mu snažím odezírat ze rtů - nadává evidentně česky a hodně zřetelně. Takový jemný vtípek pro znalce. Tentokráte si nejsem jistý, jestli říkal "ty vole" nebo "do pí*i", ale ujišťuji tě, že já v tu chvíli řekl oboje a ještě jsem něco přidal z pilnosti. Po tomhle už bylo jasné, že nemůžeme vyhrát. Úplně jsem slyšel, jak fotbalový Pánbůh řekl "tak tohle si nezasloužíte vyhrát vy srá*i", zabouchl okno, ze kterého zápas sledoval (pokud Pánbůh sleduje fotbal, nevím komu fandí, ale kouká na Arsenal, protože ten tutově hraje podle jeho gusta) a šel zařídit remízu. Zařídil ji skvěle. Rozhodčí u lajny signalizuje 4 minuty nastavení, které vlastně jen odkopáváme míče a ten poslední (po rohu kopaném 94:25 jen tak mimochodem) odkopne na malém vápně Gael Clichy tak blbě, že se odrazí od hráče Arsenalu (snad to byl Denilson, ale nechci být zbytečně zlý a neměl jsem sílu koukat se na opakování) k útočníkovi Sunderlandu, který to prostě dá.
Stále jsme v téhle sezoně neporažení, ale mám zlé tušení, že ty dva body, respektive ta neproměněná penalta nám budou chybět...
Máte rádi fotbalový blog Malej a velkej?Podpořte Reflex.cz ve finálním hlasování ankety Křišťálová Lupa 2010 v kategorii "Média - všeobecná". Děkujeme.
