V sobotu se projíždělo Maďarskem do Slovinska. 600 kilometrů, déšť, šílené maďarské silnice, žádný policista. Ve večerní tmě přejezd do Slovinska, kde už někteří účastníci neudrželi nohu na plynu a vyzkoušeli si maximální limity svých aut.
V pátek jsme pořád jen na někoho čekali, cesta z Prahy do Bratislavy trvala celý den. V sobotu jsme vyjeli od hotelu z centra Bratislavy až po poledni; o to delší a náročnější byla cesta.
Muselo se jet mimo Rakousko, kde je sice celou cestu dálnice, ale také velmi aktivní a nekompromisní policie. V Maďarsku závod nikdo nečekal, policie se neukázala nikde. Počasí se pokazilo, kolona se roztrhala na malé skupinky bloudící Maďarskem.
Všichni se sjíždí až u hranic a začalo se závodit. Ve tmě. Někteří se dostali až na třistakilometrovou rychlost. Jako v šíleném a zběsilém snu. Kdyby to nepotvrdili ostatní, těžko věřit, že se to opravdu stalo.
V hotelu až kolem desáté. Únava. Fyzická i psychická. Žádný odpočinek, šlo se pařit. Vyhlašoval se vítěz i nejvíc sexy auto. Tohle tempo je vražedné. Jak to můžou ti, kteří pokračují ještě dalších víc než tisíc kilometrů třeba přes Řecko vydržet, nechápu.
Dnes, v neděli, se část účastníků vrací do Prahy. Skalní závodníci (7 vozů) se ale teprve rozehřáli a delší část Diamond Race – jedné velké párty – je teprve před nimi.
V Reflexu číslo 37, který vyjde ve čtvrtek, najdete reportáž z Diamond Race z pera účastníka závodu. Jela jsem krátkou variantu závodu ve voze Ferrari California se závodním číslem 43.
M. Šú-machr alias Adéla Knapová
