Když se zamýšlíme nad fenoménem autoerotiky a masturbace, je potřeba si nejdříve připomenout, že masturbaci nalézáme nejen u člověka a primátů, ale i u nižších savců. Masturbujícího psa viděl pravděpodobně každý z čtenářů, a když jsem manželce koupil činčiláka Chucka, zjistil jsem, že masturbují i hlodavci. Dokonce tak intensivně, že jsme mu koupili samičku.
Předvědecké lékařské představy ještě i v devatenáctého století připisovaly masturbaci řadu děsivých dopadů na lidské zdraví, například zblbělost, tuberkulózu či vysychání míchy. Žádné skutečné negativní dopady na fyzické zdraví nebyly nikdy ve skutečnosti prokázány a s masturbací má podle výsledků výzkumů zkušenost skoro sto procent mužů a asi sedmdesát procent žen, aniž by to komukoliv z nich ublížilo.
Ještě zajímavější je pohled na psychické konsekvence masturbace. Nejprve na tu patologickou, totiž na takzvaný onanismus, kdy jedinec onanuje tak moc, že začne dávat masturbaci přednost před párovým sexem a nakonec masturbaci zcela propadá, nedělá nic jiného a rozvrátí si tím život. Takové případy samozřejmě mohou nastat, ale dnes už lékařská věda nemluví o onanismu, ale o nutkavém jednání a nutkavé neurotické poruše. Nutkavým chováním se může stát skoro cokoliv, od zmíněné onanie přes kouření marihuany až po mytí rukou. Kořen problému při nutkavé masturbaci netkví v onanii samé, ale v osobnosti nemocného.
Jinak má masturbace - zcela protikladně k předvědeckým představám - spíše pozitivní psychohygienický dopad. Dnes většina existujících psychologických směrů respektuje, že psychika člověka je dynamická, a že modelově funguje skrze tlaky vyvolané potřebami a pudy. Jedním z nejsilnějších pudů je sexuální pud, a sexuální potřeba vytváří vedle hladu jeden z nejsilnějších tlaků v naší psychice, který vůbec známe. A masturbace představuje ventil, kterým můžeme ten tlak upustit v momentě, kdy je ho moc.
V pubertě nemá člověk ani sexuálního partnera, ani dostatečně probuzené párové pudy, aby si ho mohl urychleně opatřit, proto je v tomto období častá autoerotika obou pohlaví zcela přirozenou vývojovou fází jejich sexuality. Poté, co se mladým podaří druhého na sex najít, masturbace ustupuje, ale výzkumy ukazují, že i při krátké nedostupnosti partnera či partnerky pokračuje v masturbaci většina lidí i v dospělosti. Přes všechno řečené - to jest přes to, že na masturbaci není nic ani patologického ani zhoubného, a přes to, že někdy masturbovala většina populace, zůstává téma autoerotiky tabuizované, a debata o školní příručce, které se kolem masturbace z velké míry točila, ukázala, jak je toto téma ve společnosti živé a citlivé. Přesto, že nic nezdravého, škodlivého či obecně špatného na masturbaci není.
Přes všechno řečené ale existují nejméně dva důvody, kvůli kterým může dospělý člověk ze zásady nemasturbovat. Ty důvody ovšem jsou sociokulturní, nikoli medicínské nebo psychologické. Lidská kultura se v mnohém odchyluje od toho, co nám diktuje příroda, a není důvodu tvrdit, že v oblasti masturbace je tomu jinak. Ony dva důvody jsou nejméně dva: náboženský a estetický.
Katechismus jednoznačně říká, že masturbace je hříchem proti čistotě - a je samozřejmé, že dobrý věřící nehřeší. Takže pro člověka, který chce žít v křesťanském slova smyslu v čistotě, je nemasturbovat jasným přikázáním. Kupodivu, tento důvod odmítání masturbace - náboženský, to jest plně legitimní - se v debatách prakticky nevyskytuje. Věřící se místo toho snaží přesvědčit ostatní, že masturbace je špatná (což nemohou nijak prokázat), místo aby přiznali, že odporuje jejich víře, na což nemůže nikdo říct ani slovo.
Stejně tam se v debatách nevyskytuje aspekt estetický. Masturbující člověk totiž působí velmi směšně a neesteticky. A nejen člověk, i masturbující veverák Chuck působil tak směšně, že se na to chodily dívat návštěvy. Je proto zcela legitimní, aby někdo tak neesteticky a směšně nechtěl vypadat a proto nemasturboval. Opět ale takový člověk masturbaci neodmítá proto, že by byla nějak škodlivá, ale proto, že jemu samotnému se do ní z estetických důvodů nechce. Takto strukturovaným lidem dokonce skutečnost, že nemasturbují, způsobuje libost, narcistní libost z vlastní dokonalosti a mravní převahy nad těmi, kteří v čistotě nežijí. Podobně pociťují Židé a Arabové narcistní nadřazenost nad těmi, kdo požírají tak nečisté zvíře, jako je prase.
Při výchově dětí - ani když je chtějí vychovávat v duchu svého přesvědčení, které třeba masturbaci odmítá - by se rodiče zásadně neměli uchylovat ke lžím a strašit je škodlivostí masturbace a jejími zdravotními dopady. Stačí dětem vysvětlit, že masturbace odporuje jejich víře, ne jim tvrdit, že jim po ní upadne genitál. Jinak totiž vzniká riziko, že bude dítě tou nepravdivou informací traumatizováno a vypěstuje si neurotický problém na celý život.
Já sám masturbuji s chutí a rád, nejsem věřící ani estét a směšně vypadám, i když nemasturbuji, tak je jedno, zda tak činím nebo ne. Činím tak ale zásadně v úplném soukromí a především nikoho nenutím, aby masturboval také. Nikomu neberu, aby nahlížel na masturbaci jako na neestetickou aktivitu odporující křesťanským tradicím. To vše se totiž o masturbaci dá opravdu říct. Zároveň ale prosím všechny její odpůrce, aby přestali prohlašovat, že je špatná nebo škodlivá. Žádné výzkumy totiž nic takového neukazují. A to, zda je vhodná pro konkrétního jedince - to musí samozřejmě poznat jen on sám.
Věřící mi jistě položí jízlivou otázku, zda vůbec smí říkat svým dětem, že masturbace je hřích, že rodič nechce, aby dítě masturbovalo. Jednak - tato diskuse není o dovolování, smění, ale o hledání cest, které co nejvíce prospějí dětem. Za druhé - jako člověk, který byl v dětství podroben ostře ideologické, komunistické výchově, mohu kompetentně prohlásit, že lhaní dětem a vytváření obrazu nepravdivého světa ty děti hrubě poškozuje a mělo by být chápáno jako týrání. Maminčino zbožné přesvědčení, že v západním Německu mají děti hlad a že komunismus je jedná vědecká teorie lidstva mi nadělaly v hlavě takový zmatek, že jsem se z toho na prahu dospělosti málem uchlastal. Proto budu vždy propagovat právo státu na kontrolu nad rodiči, zda děti nepodrobují podobnému brainwashingu, jakému podrobovali rodiče - komunisté nebo rodiče - členové záhadné Škrlovy sekty svoje děti.
Podle stejného jednoduchého klíče - totiž že největší lež plodí zlo - by se tedy měli chovat i křesťanští rodiče, kteří chtějí dítě vychovat ke křesťanské čistotě. Mohou mu opakovat, jak je masturbace hříšná, proti přikázáním jejich kautority - církve - a jak se jim nelíbí, ale měli by to dělat stejně, jako jim vysvětlují, že nemají u stolu pouštět větry. Nemají jim lhát, děsit je katastrofickými zdravotními následky masturbace ani si vymýšlet její zdrcující dopady na mozek, protože v pubertě - přes vůli rodičů - ty děti asi masturbovat někdy budou, stejně jako budou někdy pouštět větry, a důležité je nejen, aby tak dělali v soukromí, ale i to, aby je následně třeba léta natlačil pocit viny a úzkosti.
Připomínám nakonec: Zcela jinou otázkou než onanie sama zůstávají různá zbožštění autoerotiky, jako bylo třeba mistrovství v masturbaci. To je normální čuňárna, nic jiného. Masturbace je stejně privátní jako defekace, pokud má někdo potřebu to předvádět, ať si na to zařídí privátní klub, ale na veřejném prostranství je masturbace po zásluze trestná a doufejme, že ještě dlouho bude.
Více o sexuální výchově a kontroverzní příručce se dočtete v dnešním Reflexu.
Zaujal vás tento článek? Podpořte nás v anketě Křišťálová Lupa 2010. Děkujeme.
