Nedávno jsem byl na golfovém hřišti Mladá Boleslav a docela jsem se podivil, jak za ty tři roky své existence prokouklo. Co si budeme namlouvat: areál nedostal do vínku bůhvíjak pěknou krajinu, je to placka, navíc stromy tu nerostly skoro žádné. Ale teď se to okolo fervejí zelená, vznikla tu další jezírka a oproti začátku se změnil i design několika jamek. Taky k lepšímu.
Není ale cílem tohoto textu psát o mladé Boleslavi. Jde mi o jednu otázku: má smysl stavět hřiště na skutečně pěkných, přírodně výjimečných místech, anebo mají vznikat tam, kde „nic není“ – a hřiště právě tento nevzhledný kout zušlechtí?
Většina golfistů by si samozřejmě přála, aby všechna hřiště byla pěkná jako Ypsilonka nebo Karlovy Vary. Upřímně řečeno, postavit krásný areál na úpatí hor nebo ve zvlněné a lesnaté krajině není až tak velký kumšt. Když příroda sama modeluje, je to vždycky nejhezčí a nepřirozenější (designéři prominou).
Pro mne osobně je skutečným stavitelským počinem, pokud architekt staví v krajině méně hezké. A musí se snažit, aby se hřiště líbilo. Proto jsou mi třeba sympatické projekty Sokolov nebo Kunětická Hora, které dokázaly důlní nebo popílkovou krajinu zazelenit. Proto oceňuji nápad postavit hřiště na kraji Prahy, v oblasti Černého mostu, kde je dálnice a sídliště – protože díky hřišti se z pole stane lesopark.
Před pár dny jsem byl v Krušných Horách, kde nás prováděl jeden místní patriot. Navštívili jsme nádhernou horskou planinu u bývalé obce Jelení. Stávalo tu kdysi několik desítek domů, po odsunu byly zbourány, teď je to louka dva krát dva kilometry. Patriot mi prozradil, že právě tenhle prostor někdy v roce 2002 vyhrál v jakési soutěži o „nejhezčí místo pro golfový areál“.
Ano, bylo by tu krásné hřiště. Ale dobře, že není! Musel by být úplný pitomec ten, který by tu chtěl hřiště postavit. Nejde jen o to, že je to zapadlý kout ve výšce okolo 800 metrů, kam je cesta daleká a velké město v okolí žádné. Jde o to, že ty louky jsou krásné samy o sobě a každé golfové hřiště, byť sebelepší, by je prostě zničilo.
Existuje v Čechách mnoho skutečně pěkných luk a míst, kde si kdejaký golfista řekne: tady by se hrálo! Já na to ale říkám: jen ať se tu nehraje. I ta jmenovaná Ypsilonka (při vší ústě k její kráse) totiž krajině nijak výrazně neprospěla, protože ty louky už tu byly nádherné před stavbou. Hřiště krajinu jen poněkud proměnilo, naštěstí ji nepoškodilo.
Ačkoli si mnozí golfisté myslí, že stavba golfového hřiště je a priori stavbou ekologickou, není to přesné. Hřiště je zásahem do přírody, ať už modelací terénu, výstavbou klubovny, parkoviště, zázemí, nebo samotným provozem. Jestliže je ale hřiště v zásadě „živým a přírodním“ výtvorem, pak má smysl život a přírodu přinášet tam, kde dosud není. Ne ubírat krajině její nejhezčí místa a dělat z nich golfové parky s parkovištěm. Proto jsou skutečným přínosem hřiště typu Hodkovičky, kde byl původně náletový prales a vedle něj betonárka.
Když se vrátím k té Mladé Boleslavi. Při pohledu na zkrásnělé hřiště a vysázené stromky jsem si vzpomněl na staré fotky z prvních let existence Mariánských Lázní. Byla to louka bez ničeho. Nehezké hřiště. A kde je dnes? Skoro by se dalo říct: čím ošklivější místo si golfový podnikatel a jeho architekt vyberou, tím větší zaslouží uznání. Když už je nikdo neocení teď, určitě to budou další generace.
Andrej Halada, www.navzduchu.cz
