V Česku jsou pohoří s různými přívlastky, ale ten nejcharakterističtější mají asi hory Krušné. Jakoby jasně říkaly: život tady nebyl lehký - tady se pracovalo a žilo skutečně krušně.
Nebudu teď psát o celých Krušných Horách, protože jsou veliké a táhnou se v délce více než 130 kilometrů po celé severozápadní české hranici. Jen důležitý postřeh: pokud se stále domníváte, že jde o jedny z nejzničenějších hor v Česku, pak se mýlíte. Krušné hory jsou dnes při zběžném pohledu stejně krásné a živé, jako všechna ostatní česká pohoří. Turistický ruch tu přitom není tak silný jako v Krkonoších nebo na Šumavě, ale hory jsou rozlehlé a na horskou cyklistiku ideální. Třeba i proto, že na rozdíl od Jizerských hor tu v létě o trochu méně prší.
Jeden z nejhezčích koutů Krušných Hor najdete v jejich západní části, kousek od Nejdku, což je městečko vzdálené asi dvacet kilometrů od Karlových Varů. Je to oblast nalevo od Klínovce (při pohledu do mapy), hlavními místy, odkud se vyráží, jsou Nové Hamry, Pernink či Abertamy. Výškově se zdejší krušnohorský hřbet pohybuje mezi 800-1000 metry, je tu tedy nejpříjemněji, když je dole nad 25 stupňů.
Přirozenými cyklistickými cíli jsou zdejší rozhledny. Máte možnost vybrat si buď ty, ze kterých je vidět celá dolní oblast Karlovarska, což je Plešivec (1028 m) nebo Tisovský vrch (976 m), anebo rozhlednu na Blatenském vrchu (1042), ze které je zase dobrý výhled do Německa. Tisovský vrch je sice trochu hůře dostupný, nahoru nevede asfaltka, ale „jen“ lesní zpevněná cesta - výhoda je v tom, že rozhledna je otevřená stále a nikdo tu není. Naprostý klid, při slušnější viditelnosti je vidět celý masiv Doupovských Hor a Slavkovského lesa, ale také až k Dyleni u Českého Lesa.
Pokud jde o Blatenský vrch, ten je známý kromě rozhledových možností i tzv. Vlčími jámami, kde se v jedné skalní průrvě drží sníh do léta i přes celý rok. Tohle je vděčná turistická atrakce, i když upřímně: na malém proužku sněhu není až tolik co vidět. Mnohem zajímavější je celý komplex Vlčích jam; jde o dramatické skalní útvary, které nevznikly přírodní cestou, ale jsou pozůstatkem po důlní činnosti.
Skutečně bizarní památku ale najdete při cestě z bývalé obce Jelení do Rolavy a Přebuzu. Ostatně trasu Nové Hamry - Jelení – Rolava – Přebuz - Vysoká Pec - Nové Hamry vřele doporučuju. Je to okruh cca 23 kilometrů, samozřejmě se stoupáním i klesáním, ale nijak prudkým. Jede se horským údolím podél Slatinného potoka, míjíte divukrásné louky u Jelení. Kdysi tu stávaly desítky domů a bydlelo tu několik set německých obyvatel, dnes tu vidíte památník na místě bývalého kostela.
Ale k té zajímavosti: asi 3 kilometry za Jelení je odbočka vpravo s dřevěným altánkem, po zpevněné cestě dojedete k betonovému skeletu, jaký byste tu nečekali. Ve 30. letech tu vznikl závod na těžbu cínu, za války v něm pracovali vězni z koncentračního tábora. Betonová, strach nahánějící stavba se stále drží, stejně jako zadní bazén, v němž se cín vyplavoval z rudy. Dnes se tu občas pořádají paintballové hrátky. Torzo továrny uprostřed lesů ve výšce nějakých 900 metrů, to se hned tak nevidí.
Zdejší kraj je přírodně úchvatný, ale historie za posledních sto let nepřinesla pěkné věci. I ves Rolava je toho důkazem – opět krásný kout, kde potkáváte většinou jen cyklisty, stojí tu ani ne desítka domů. A přitom tu kdysi žilo přes tisíc obyvatel ve více než 150 domech. Na konci války tu ale procházel i tzv. pochod smrti. Nad prázdnými rolavskými pláněmi se dnes prohání svěží krušnohorské větry a člověk se může jen ptát: co válkou a odsunem obyvatelstva, které tu žilo po stovky let, zdejší kraj ztratil a co získal? Odpovědi naleznete, ale dávat je vzájemně na misky vah je ošidné.
Pokud vám při putování zdejší oblastí už přece jen trochu chyběli lidé a stavení, při průjezdu blízkou Přebuzí na ně narazíte: zdejší domy slouží rekreaci, je na nich vidět život i úsilí o zvelebování. V Přebuzi je také rybník, kde se dá hezky koupat. Voda je ve zdejší výšce okolo 850 metrů chladnější, ale čistá a osvěžující.
Andrej Halada, www.navzduchu.cz
