Jsou tři a všichni tři jsou zdarma. Leží na pultech v recepcích golfových klubů. Jsou to průvodci po českých golfových hřištích. I když jsou si v lecčems podobní, každý je trochu jiný.
Jako první se už v dubnu objevil tradiční, kroužkově vázaný Průvodce po golfových hřištích ČR - G2010, který vydává společnost B1. Na přelomu dubna a května ho následovala oficiální Ročenka České golfové federace, kterou produkovala společnost Media Drive, vydavatel měsíčníku ForGolf. A na přelomu května a června se objevil nový produkt nazvaný Zelené stránky golfu. Vydavatelem je společnost Atemi, která vydává měsíčník Golf Digest C&S, a která také vydávala Ročenku ČGF v uplynulých letech.
Proč jsou golfistům nabízeny hned tři relativně podobné publikace, a to stejným způsobem distribuce? Hlavní příčinou je ekonomická stránka věci (u Ročenky ČGF je to i svazová povinnost). Ve všech publikacích najdeme reklamní plochy, které zaplatí náklady na výrobu a ještě by měly něco vynést. Jde v zásadě o velmi dobré reklamní nosiče, míří k jasně definované, vcelku movité skupině příjemců. Majitelé mají publikaci stále při ruce (doma, v autě, v práci) a využívají ji po celý rok.
Ve všech průvodcích najde čtenář to nejdůležitější: kontakty na kluby (telefonické, internetové) i místní adresu včetně lokalizační mapky. Jsou tu také délky jednotlivých jamek a fotografie hřišť. V jednotlivostech, v detailech (a někdy i dost důležitých) se ale už publikace liší. Různá je i redakční, editorská a grafická úroveň.
G2010 se v průběhu minulých let měnila nejméně. Už roky má tutéž grafickou podobu, která ovšem v porovnání s ostatními už lehce zastarala. Géčko nicméně stále nabízí kompletní tabulku hracího handicapu EGA, z níž může hráč zjistit, proti kolika ranám na hřišti hraje. To je velké plus. Tuhle tabulku sice najde hráč i v Ročence ČGF, ale jen do HCP 36. Délky jednotlivých jamek jsou nicméně v géčku uváděny jen pro žlutá a červená odpaliště; chybí bílá a modrá (byť z nich hraje asi jen 3% hráčů). Není tu také také course rating a slope rating. G2010 sice nabízí texty o jednotlivých hřištích, jsou však spíše píárového než objektivního charakteru. A konečně: lokalizační mapka hřiště je oproti konkurenci nejméně čitelná.
V některých směrech tedy géčko za konkurencí pokulhává, ale nejsou to zásadní nedostatky. Navíc jako jediné uvádí nadmořskou výšku hřiště (důležité z hlediska počasí) a texty jsou také přeloženy do angličtiny - včetně popisu, jak se na hřiště dostanete.
Ročenku ČGF přivedlo do nynější nynější podoby a formátu A5 vydavatelství Atemi (ještě dříve ji ČGF vydávala společně s měsíčníkem Golf; šlo o menší knížku kapesního formátu). Media Drive nyní využila úspěšný koncept od Atemi a mírně ho upravila. Ročenka má velmi zdařilou grafiku, je přehledná a elegantní. Jenže stejně jako Atemi se v prvním roce vydávání potýkalo s některými redakčními nedostaky, tak i Media Drive si spoustu věcí neohlídalo.
Nepřehledná je například mapka republiky s číselným označením klubů a hřišť. Graficky působí jako nedodělek. Logiku postrádá i umístění některých textových materiálů (charakteristika uplynulého roku, kalendář akcí atd.), které jsou až na konci Ročenky. „…otevřeli jste Ročenku České golfové federace“ píše až v závěru, na straně 267, člen výboru ČGF M. Zahradníček. Nedostatkem je i to, že u některých subjektů jsou nicneříkající fotografie namísto konkrétních portrétů hřišť. A někde jsou dokonce chybné snímky ukazující úplně jiná hřiště a areály.
Ročenka tedy nezklame, ale vzhledem k tomu, že by mělo jít o reprezentativní publikaci, jsou její nedostatky trochu na pováženou. Snad si to vydavatel v příštích letech ohlídá.
Zelené stránky golfu jdou trochu jinou cestou, než jakou se vydaly předchozí publikace. Formát je o trochu vyšší, což umožnilo publikovat větší fotografie – a působí zde také nejlépe. I mapka s lokací hřiště je oproti konkurentům nejpřehlednější. Nechybí ani délky jamek ze všech odpališť. Ale co tu čtenář bude hledat marně, je tabulka hracího handicapu EGA. Škoda, tím se užitná hodnota snižuje. Naopak přínosem jsou charakterizační texty jednotlivých hřišť, které nemají jen píárový styl. Bohužel někde má text doslova jen pár řádek. Jinde je to řádků dvacet, a to už pak má svůj význam.
Zelené stránky golfu nabízejí i popis slovenských hřišť, je tu také výběr nejlepších hřišť světa podle Golf Digest. Vůbec celý šedesátistránkový „dodatek“ obsahuje spoustu informací: seznam českých drajvingů, indoorů, hřišť pitch and putt, nechybí ani seznamy prodejců golfového zboží, pro-shopů, trenérů i cvičitelů, promotérských společností.
Ani Zelené stránky golfu ale nejsou bez chyb. Například umístění mapky Česka s lokací hřišť je zvláštní, uprostřed publikace (dává se většinou dopředu či dozadu). Chybí také „záložkový“ systém s možností najít rychle hřiště podle krajů.
Každá ze tří brožur má tedy své přednosti i slabiny. Důležitý rozdíl je především v přítomnosti či absenci handicapové tabulky, kterou někteří hráči často používají. Pak už jde jen o individuální vkus hráče, která z publikací mu bude připadat nepohodlnější i nejhezčí. Svou roli hraje i to, na kterou brožuru hráč narazí jako první. V tomto směru má géčko výhodu, na trhu bývá vždy první.
Nezávislý pozorovatel se může ptát, jestli je vůbec potřeba, abychom měli tři v mnohém shodné golfové průvodce. Ale i v Rakousku vychází jak svazová ročenka, tak komerční přehled hřišť. Když si na sebe tyhle publikace vydělají, tak proč by neměl mít hráč na výběr? Osobně používám všechny tři - a sáhnu prostě po té, kterou mám nejblíž po ruce.
Andrej Halada, www.navzduchu.cz
