Sama příroda usvědčuje ze lži feministky a nejrůznější hlasatele a hlasatelky stejnosti pohlaví. Pozoruji wewerky své ženy a vidím, jak jsou sexuální — gender — role od přírody jednoznačně rozdány zvířatům i lidem zcela stejně nezměnitelně.
Jenom pro pořádek — ony wewerky jsou z přísně zoologického hlediska činčily vlnaté v domestikované formě, ale vypadají a skáčou jako tlusté veverky, tak jim tak i říkám.
Jsou dvě — a když se okem neznalce wewerek na ta dvě zvířátka podíváte, hned vidíte, která je samička a která sameček, i když jsou skoro stejně velké. Ta samička — jmenuje se Huli — totiž držením těla i chováním vyjadřuje, že je submisívní, ostýchavá, nesmělá, bojavá a křehká, drží se víc při zemi a přikrčená. Sameček Chuck (vyslovuj Čuk) je naopak kurážný, až drzý, neustále exploruje, drží tělo vzpřímené, aby viděl a byl viděn.
Stejně jasně mají wewerky rozdané i vzájemné role. Chuck si při pravidelném venčení počíná dovedněji — je drzejší, dojde si k manželce a pacičkou na ni sahá, dokud nedostane pamlsek — vyžebrá oříšek a nese ho v pacičce Huli, schované pod gaučem. Občas Huli něco učí — třeba vylézt z klece po větvi jako po žebříku.
Stejně jasně jsou gender role od přírody přiděleny všem savcům, včetně člověka. Snaha vousatých otylých ženštin semknutých v odporu proti těm hezkým genderové určení popřít a udělat z něj sociokulturní vzorec je bizarní a nesmyslná. Či, lépe řečeno — prostě nemá ve světle vědeckých faktů z etologie subhumánních živočichů vůbec šanci obstát.
