O cyklistické stezce ve Vysočanech, která stála 140 milionů korun a měří 3,2 kilometry, už se toho napsalo hodně. Ale kdo ji skutečně už viděl, kdo po ní jel nebo šel? Vyzkoušel jsem ji o nedávném víkendu.
Kilometr stezky za skoro 44 milionů, to se může zdát jako obrovská cena. Obvykle se staví kilometr za 5 milionů - ovšem to v případě, že se jen upraví povrch, položí asfalt a umístí značky. Tady ale stojí několik mostů, z nichž ten hlavní je skutečně veliký. A taky architektonicky povedený.
Cyklostezka je součástí delší trasy, která vede podél potoka Rokytka, jenž se v Libni vlévá do Vltavy. Jezdím podél Rokytky často, trasa vede docela zajímavými místy, je dobře značená. Ve Vysočanech je skutečně pěkná, jede se sportovním areálem, okolo potoka jsou vysoké stromy.
Jel jsem v tomto případě proti proudu Rokytky, od Vltavy. Když jsem křížil Sokolovskou u vysočanské polikliniky, zastavil jsem se. Všiml jsem si totiž jedné zvláštní sochy. Jmenuje se Průmysl a je to nahej chlap s vavřínovým věncem na hlavě. V ruce drží ozubené kolo. Dílo vytvořil Vincenc Makovský (1900-1966), původně avantgardní sochař, člen surrealistické skupiny, ze které byl ovšem vyloučen, protože bral oficiální zakázky. Experimentátor a posléze tradicionalista byl v 50. letech jmenován národním umělcem.
Socha Průmyslu pochází asi z 30. let a je to variace na klasický styl. Antický rek s vysoustruženým kusem oceli, průmyslový diskobolos. Makovský prý svou sochou chtěl oslavit dělníky (píše se na informační ceduli), ale tenhle výklad mi nepřipadá jednoznačný. Spíš je to obecný hold síle a technice. Dílo stálo před Peněžní burzou, což je budova bývalého Federálního shromáždění na severojižní magistrále. Pak ale bylo přeneseno do Vysočan, do dělnické lokality. Bohužel je dnes obklopeno křoviskami, okolo se válí smetí, stromy nedávají soše vyniknout. Škoda.
Ale věnujme se stezce. Od Průmyslu je to k jejímu začátku pár set metrů. První, co potkáte, je právě ten hlavní most, který byl nejdražší položkou celé stavby. Klene se nad silnicí v oblouku, je z oceli a je elegantní. Přejedete ho asi za dvacet vteřin. Musel tu skutečně stát?
Řekl bych, že nemusel. Nemám proti téhle stavbě vcelku nic, ale vzhledem k nákladům mi připadá jako luxus. Stezka mohla být normálně vedena po povrchu - i když protiargumentem může být, že je tu prudší stoupání a na semaforech přes dvouproudou silnici byste museli čekat.
Hned za mostem je prudká pravoúhlá zatáčka (kde je chytře umístěno zrcadlo) a pak už se jede pořád rovně, východním směrem. Pěkný asfalt, zajímavé místo. Vedla tudy kdysi železniční trať, vlečka. Po stranách vidíte novostavby a koukáte, kde všude se dneska staví. Neříkám, že to je pěkné místo, ale je určitě zajímavé.
Stezka se pak otáčí do protisměru, překračuje frekventovanou Poděbradskou na dalším mostě, který tu ale už stál. Celkem dva starší mosty na stezce byly upraveny (8 milionů), čtyři nové postaveny (71 milionů). Nakonec se vracíte západním směrem do centra, u viaduktů v Hrdlořezech stezka končí. Viadukty jsou zrenovované, vypadají pěkně. Ten starší je z poctivých velkých kvádrů, ten druhý s omítkou, „přilepený“ ke staršímu bratříčkovi.
Jízda cyklostezkou byla příjemná, což o to. Ale pravdou taky je, že touhle cestu už jsem v minulosti jel – vedle Rokytky totiž vede přírodní cesta, pěšina, po které se také dá jet. Trošku se motáte, samozřejmě to není hladký asfalt, ale to nevadí. Člověka pak napadne hříšná myšlenka: na co se to celé stavělo, když se tudy dalo už jezdit? Anebo jinak: možná šlo jen upravit tu starou cestu podél potoka. Stálo by to asi desetkrát méně.
Ale nechci torpédovat aktivitu magistrátu, který se snaží dělat něco pro cyklisty. Ostatně stezku zaplatily z větší části evropské fondy, ty daly 82 milionů. My jsme přispěli „jen“ 52 miliony. Původně také měla stezka stát jen přes 80 milionů, ale protože se zvedla cena oceli (a ten největší most je ocelový), stojí to celé víc.
V plánu je několik dalších cyklo-velko-staveb. Především v Lahovicích - zase lávka, tentokrát ale přes Vltavu. A zase okolo 100 milionů. Lávka bude součástí stezky Modřany-Zbraslav. Jsem zvědav, jak to celé bude vypadat, jak se pojede pod zdejší obrovskou křižovatkou. A už letos v létě by měl být hotov nejzajímavější kus stezky vedoucí ze Žižkova do Libně. Pojede se bývalým železničním tunelem pod Vítkovem.
