Martina je naše zlato...

Martina je naše zlato... Zdroj: ČTK/AP Kevin Frayer

Dřina oslavovaná i nechápaná

Pavel Kovář

Subtilní dívka, údajně bez velkého sportovního talentu, deset let tvrdě trénovala. Získal ji pro to trenér, svým způsobem neuvěřitelně umanutý samouk. Výsledkem je naprosto senzační zlatá olympijská medaile v rychlobruslení, odvětví, kterému u nás dlouhé roky hrozil zánik.

V létě tisíce kilometrů naběhaných, najetých na in-line bruslích i našlapaných na kole, spolu s metráky navzpíraných činek, a v zimě pro změnu tisíce kilometrů ujetých na dlouhých rychlobruslařských nožích. Martina Sáblíková (22) a Petr Novák (62) společně napsali příběh, který se může zrodit nejspíš jen ve sportu. Příběh nesmírné dřiny a malé naděje, příběh bez záruky na úspěch. Ten bude nyní po zásluze hojně oslavovaný a také i nechápaný.

Martinu můžeme totiž obdivovat i litovat.

Proč litovat? Místo normálního mládí prožila řeholi (trénink, škola, spánek, na víc neměla kapacity) a nemusela to být ani její volba. Na počátku šlo vlastně o náhodu (trenér Novák nemusel zajít k Sáblíkovým na kafe) a pak také o nedostatek informací (rodiče Martiny asi netušili, jaký úděl čeká jejich dceru). Vlastně stačilo málo a nebyla by olympijskou vítězkou.

Kdo v životě někdy sportoval, může ten příběh více či méně chápat. Kdo však nesportoval, spíš nechápe a ptá se: Proč tolik úsilí kvůli pomíjivé slávě? Neskončí šampiónka jednou na invalidním vozíku? Vždyť vrcholový sport je vražedně namáhavý. To je však dilema staré desítky let. Stačí vzpomenout na mnohé sportovní legendy.

Martina je dnes šampiónkou a hrdinkou. Naše rychlobruslení se probouzí k životu a chce krytou halu. O její stavbě se mluví roky. Naděje, že se nyní kvůli bruslařům z Novákovy skupiny bude stavět, jistě ožije. Co si však myslet o stamiliónové investici pro pár vrcholových sportovců ve vsi kdesi u Kolína? A to jen proto, že tam vládne podnikavý starosta-dobrodruh? Je vůbec šance, že se objeví i další „blázni“ (myšleno v dobrém), jako jsou Novák a Sáblíková, aby se taková hala využila? Je vůbec sportovní dřina pro většinu dnešní mládeže cool? Otázky jsou to oprávněné a je nutné je klást. Byť je někdo ve světle náhlého olympijského úspěchu nemusí chápat.

Dobrá, ať takovou halu postaví soukromý investor. Žádné české obce či města, potažmo stát, by se v tom však neměly finančně angažovat. Sympatická Martina porazila Němky, Kanaďanky, Holanďanky i bez existence domácí haly. A to paradoxně nejspíš právě proto, že musela překonat tenhle handicap. I to se možná těžko chápe. Je tedy víc než příjemné, máme-li olympijskou vítězku poskytující návod, že úsilí vede k úspěchu, ale to je asi tak všechno.