Pamatujete, jak jsme v první březnové izolaci dojatě tleskali z balkónů zdravotníkům? Od té doby se toho hodně změnilo. Na zdravotníky se řve, proč tohle a ono nefunguje a kdo za všechno může, lidé jsou frustrovaní a naštvaní na všechno a všechny, v obchodech do sebe strkáme a na sítích si navzájem nadáváme do (anti)rouškových kreténů. Změnilo se ale ještě něco, a to přístup k sexu. Co přístup? Úprk k sexu!
Jako reklamní textařka se na projektech často setkávám s ajťáky. Krom slabosti pro černý humor nás spojuje i fenomenální talent pokazit si každý začínající milostný vztah, možná proto radši ani žádný nový nezkoušíme. Aniž chci zacházet do detailů, zkrátka chci říct, že:
a) Mám mezi ajťáky dost kamarádských duší, s kterými se svěřujeme. Se vším.
b) Že má ajťák rande, je pravděpodobnost podobná setkání s bílým nosorožcem. S nosorožcem za polárním kruhem...
Tolik k obecným poznatkům doby tak říkajíc normální. Ovšem druhá vlna lockdownu smetla z povrchu zemského leccos, krom normálnosti, podnikatelů či důvěry v systém, a naprosto rozmetala jistoty bodu b).
Pokud dřív ajťák něco na projektu nestihl, mohli jste se spolehnout na dva důvody – buď hrál počítačové hry, nebo (si) něco dokazoval v internetových diskusích. Zhruba od října však na drtivou většinu výtek, proč to ještě není hotové, přichází od všech stejná odpověď: „Sorry, měl jsem rande.“ Nějak automaticky jsem „sorry“ považovala za jejich vlastní sebelítost, ovšem jen do té doby, než mi začali pyšně posílat i fotky svých vyvolených.
Dech beroucí krásné ženy. A dívky. Zatímco dřív se moji přátelé dlouhé měsíce (a většinou marně) pachtili, aby od jediné ženy vyloudili alespoň polibek, teď mají harém lačných šelem. Ne, ty ženy nezdrogují, což mě taky hned napadlo. Fakt je ta otevřená promiskuita naprosto dobrovolná. Osobně jsem si dlouho myslela, že největší dobrodružství lockdownu znamená sehnat si nějaké oblečení, když mají všude zavřeno.
Ale od dob, kdy mi zkrachovalí hospodští věnovali veškeré reklamní předměty, do kterých se lze oblíknout, co chvíli z mikiny Jameson lovím mobil, svlékám pletené rukavice Fernet a zvědavě ťukám do mobilu rádobynevinnou větu: „Ahoj, tak jaký bylo rande?
“Zážitková lavina mých bývalých single přátel je totiž natolik výživná, že její vstřebávání, byť jen zprostředkovaně, mi dlouhé lockdownové dny krátí na mrkání (vytřeštěných) očí. A aby jejich dobroty nebylo málo, dovolili mi po krátkém škemrání a slibu, že neprozradím jejich pravá jména, jejich milostné cesty v době koronavirové sepsat pro Reflex.
Říkejme mu třeba
Dan, 40 let
Když Danovi před půlrokem manželka řekla, že potřebuje pauzu (kdo tím prošel, ví, že doslovný překlad zní, ať si Dan sbalí igelitku a vypadne), na růžovou budoucnost to zrovna nevypadalo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
