Jen malá část sportovců, která bojovala o zlato v Naganu, ještě dnes aktivně působí. Ojedinělou výjimkou a fenoménem je bezpochyby hokejista Jaromír Jágr. Legendární „68“ v únoru oslaví padesáté narozeniny, i přesto figuruje v sestavě extraligového Kladna. Bez povšimnutí nesmí zůstat ani další olympijské účasti, protože Jágr reprezentoval Českou republiku také v Turíně a Vancouveru.
Úspěchu ale předcházela blamáž v podobě Světového poháru konaného dva roky před olympijským turnajem. Češi zaznamenali tři porážky, výběr dokonce nestačil na Německo a padl vysoko 1:7. „Celníci na hranicích nám to dali pořádně sežrat,“ usmívá se Jaromír Jágr, jediný gólový střelec z ostudného střetnutí. „Myslím si, že to byl začátek toho, co se později stalo v Naganu,“ přemýšlí kladenský patriot. „Strach z další porážky nás hnal dopředu,“ hledá kořeny jednoho z největších sportovních úspěchů v českých dějinách.
Po skupinové fázi čekaly na reprezentanty silné Spojené státy. „Nevím, jestli měl někdo nějaký proslov, ale já jsem si šel do kabin odpočinout,“ vzpomíná na přestávku mezi 1. a 2. třetinou. Do prostřední dvacetiminutovky nastoupilo zcela jiné mužstvo a po vyrovnávacím gólu přišla Jágrova chvíle. „Pamatuju si ho velice dobře, protože to byl můj jediný gól v Naganu,“ říká útočník, který na sebe strhl pozornost ikonickým oslavným gestem.
Postup znamenal boj s Kanadou. „Gretzky, Lemieux nebo Yzerman, všechno to byli hráči, ve kterých jsme měli vzory,“ přiznává Jágr, jehož v roce 1990 draftoval tým Pittsburghu. Jenže družina Ivana Hlinky zatěžkávací zkoušku zvládla a mohla se těšit do finále, tam zlomila hvězdami nabité Rusko. „Člověk je tak unavený, že jsem byl rád, že to všechno skončilo,“ popisuje okamžiky bezprostředně po utkání. „Jeden z důvodů spočíval v tom, že jsme reprezentovali 10 milionů lidí,“ říká lišácky útočník, jenž si odbyl reprezentační debut už v 17 letech a je stále hrající legendou českého hokeje.
