nahoru

Zelené politice navzdory. Japonci postaví 22 nových uhelných elektráren. Co je k tomu vede?

Adam Křivánek 4. února 2020 • 17:20
Zelené politice navzdory. Japonci postaví 22 nových uhelných elektráren. Co je k tomu vede?
foto: profimedia.cz

Tohle ekologům zřejmě úsměv na tváři nevykouzlí. V době, kdy státy po celém světě uhelné elektrárny zavírají, se totiž Japonsko rozhodlo vystavět hned 22 nových. Plán schválila japonská vláda, všechna zařízení mají vyrůst v průběhu příštích pěti let. Japonsko dříve ale také oznámilo, že hodlá investovat do technologií sloužících k zachycování a skladování oxidu uhličitého a čištění životního prostředí, uvedl server New York Times.

Zatímco Evropská unie má v plánu do roku 2050 z Evropy udělat první klimaticky neutrální kontinent, Japonsko se na klimatickou problematiku dívá trochu jinak. Podle Hiroko Tabuchiové z New York Times se jedná o jeden z důsledků jaderné havárie ve Fukušimě, ke které došlo téměř před devíti lety.

Oněch 22 uhelných elektráren by údajně mělo vyprodukovat tolik oxidu uhličitého, kolik vypustí všechna auta ve Spojených státech za jeden rok. Oznámení přišlo ve chvíli, kdy jsou v Japonsku v plném proudu přípravy na Letní olympijské hry 2020 v Tokiu. Ty mají být podle pořadatelů jedny z vůbec „nejzelenějších“ olympijských her všech dob. Elektřina pro hry má navíc pocházet z obnovitelných zdrojů.

Japonsko, stejně jako dalších 195 států v roce 2015 podepsalo takzvanou Pařížskou dohodu. Podle té by se všechny země měly podílet na omezení globálního oteplování. Do roku 2025 mají v plánu kompletně všechny uhelné elektrárny zavřít například ve Velké Británii. Ještě dříve je má z provozu vyřadit Francie, konkrétně do roku 2022. I ve Spojených státech počet funkčních uhelných elektráren klesá a žádné nové se momentálně nestaví.

„Japonsko je anomálií mezi vyspělými zeměmi. Éra uhlí končí, ale Japonci se na uhlí velmi dlouho spoléhali, je pro ně proto těžké se takového zdroje elektrické energie vzdát,“ komentoval situaci Yukari Takamura, klimatický expert z Tokijské univerzity.

Adam Křivánek




Diskuse ke článku