Prezidenti Masaryk, Beneš, Gottwald nebo Havel. Řeč je o osobnostech, kterým se po smrti dostalo jedné z nejvyšších poct v Česku – státního pohřbu. Jak slavnostní rozloučení pod taktovkou státu v minulosti vypadalo a jak to bývá v zahraničí? Přečtěte si náš přehled.
V českých dějinách byly dosud státní pohřby vyhrazené panovníkům a hlavám státu. Mimořádné a velkolepé bylo rozloučení s Karlem IV. v katedrále sv. Víta, kde se konal i poslední státní pohřeb prezidenta Václava Havla. Kromě něj dosud proběhly ceremoniální pohřby Tomáše Garriguea Masaryka, Edvarda Beneše, Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, Ludvíka Svobody.
Řada zemí omezuje poctu státního pohřbu jen pro bývalé prezidenty nebo jiné státníky. Ani pohřby umělců ale nejsou v Evropě úplně ojedinělé. Například ve Finsku zažili několik státních pohřbů sportovců nebo spisovatelů, Francouzi jej vypravili mimo jiné Victoru Hugovi, byť je třeba dodat, že pro prezidenty je tam vyhrazen jiný, formálně ještě významnější obřad.
Zemřel Karel Gott. Více informací ZDE >>>
Průběh státního pohřbu u nás neupravuje žádný zákon, řídí se proto zvyklostmi a přáním rodiny. Vycházet můžeme částečně jen z pohřbu prezidenta Havla nebo Masaryka, na který rozloučení s Havlem svým programem navazovalo. Oba začaly přesně v poledne, v případě Havla minutou ticha, kterou následovala zádušní mše. Během ní kromě běžné liturgie zazněly i skladby z Dvořákova Requiem nebo Svatováclavský chorál.
Vše o Karlu Gottovi se dočtete v našem speciálu >>>
Havlův pohřeb končil za tónů české hymny, uzavřelo ho vypálení 21 salv z Petřína. Předtím proneslo projev několik osobností, mimo jiné tehdejší ministr zahraničí Schwarzenberg nebo Madeleine Albrightová.
Organizací pohřbu byla tehdy pověřena čtyřčlenná skupina složená z nejvyšších ústavních činitelů. Pohřeb Karla Gotta se státními poctami by měl mít na starosti Úřad vlády ČR, v den rozloučení bude platit státní smutek a vlajky na veřejných budovách budou pověšené na půl žerdi.
