Počet demolicí na lisabonském předměstí za poslední roky stále stoupá. Městské části srovnávají se zemí staré budovy, které mají ustoupit novějším, aby tak nabídly městu ekonomickou návratnost. Do míst, kde dříve střední třída nikdy nezavítala, se nyní stěhují i bohatší. Osada 6 de Maio, neformální označení čtvrti na dohled od centra Lisabonu, se stala vyloučenou lokalitou, o níž turisté cestující do portugalského centra nemají zdání.
Předměstí, jako je 6 de Maio, je typickým příkladem místa, kde je více budov v sutinách než stojících. Může za to fenomén posledních let, který zásadním způsobem mění ráz města. Mnoho budov bylo srovnáno se zemí ve jménu nové výstavby, která ale přichází jen velmi pozvolna. Centrum Lisabonu je osidlováno stále bohatšími vrstvami, a protože střed města se naplnil poměrně rychle, rezidenti se rozšiřují do širšího centra. Gentrifikace v Lisabonu paradoxně způsobuje rozvírání sociálních nůžek a zvyšování počtu lokalit, které jsou takzvaně vyloučené.
Demolice budov lisabonského předměstí dosáhla v posledních letech nebývalé úrovně. Budovy jsou bourány, aniž by jejich sutiny byly nahrazeny čímkoli jiným. Mizející místa proto často inspirují reportážní fotografy k nebezpečným návštěvám. Jet do čtvrti plné sutin na pár hodin ale nemá smysl, tvrdí fotograf José Ferreira, který v osadě 6 de Maio strávil celý rok. „Ti lidé tam žijí ve velmi silných poutech. Nemají nic, narodili se do chudoby. Nemají žádný kontakt s okolním světem,“ popsal Ferreira svou zkušenost webu Vice. Také proto se rozhodl, že se nejdřív pokusí získat důvěru místních, aby jeho reportážní fotografie byla nosnější.
Podle Ferreiry místní tvrdí, že se jejich osadě vyhýbá i policie. S trochou nadsázky lze tedy říci, že tu fungují vlastní pravidla. Jediné, o co se muži zákona snaží, je, aby se kriminalita nerozšířila ze zdemolované čtvrti dál do turističtějších oblastí. I proto fotograf nazval svou sérii Out of Law, tedy Mimo zákon. Na část jeho fotosérie se můžete podívat v galerii níže:
