V důsledku rozdělení Polska mezi nacisty a sověty bylo přes 300 tisíc polských vojáků v roce 1939 deportováno na nechvalně proslulé souostroví gulag. Podmínky v tamních táborech byly příšerné, a nebýt Hitlerova porušení paktu o neútočení, daní muži by jistě dlouho nepřežili. Stalinovi se ale po spuštění operace Barbarossa hodil každý spojenec, a tak se z válečných zajatců staly opět Polské ozbrojené síly.
Bývalí vězni měli sloužit pod britským vedením, za nímž se vypravili tzv. perským koridorem přes Blízký východ. Během cesty Íránem tehdy narazili na podvyživeného chlapce, jenž měl na zádech ušmudlaný pytel. To by samo o sobě nebylo nic zajímavého, ale muži v uniformách si všimli, že se šedivý uzlíček hýbe. Několikaměsíční medvídě, které v něm objevili, si okamžitě zamilovali. Malému pastevci za něj řádně zaplatili a odvezli si ho s sebou.
Wojtek, jak byl malý medvěd pojmenován, byl krmený mlékem, ovocem i sladkostmi. Později si ale zamiloval hlavně pivo. A cigarety. Ty žvýkal a následně polykal klidně i zapálené. Medvídě bylo požehnáním pro morálku jednotky a nic se na tom nezměnilo ani poté, co Wojtek dospěl. I když to s sebou neslo i nepříjemné důsledky. V roce 1944 pobývala jeho jednotka v Egyptě a dospělý medvěd se naučil, jak otevřít dveře do sprch. Ani otočení kohoutkem mu nečinilo problém, a tak během několika hodin vypotřeboval veškerou vodu na příděl pro celou jednotku.
Mužstvu to ale uměl plně vynahradit. Chodil s nimi pít pivo do barů a následně s nimi rád zápasil. I když později vzhledem ke své čtvrttunové váze boj spíše předstíral. Lidem údajně nikdy ublížit nechtěl. Do zmíněných sprch navíc později pronikl znovu a našel v nich infiltrátora, jehož pohled na dospělého medvěda vyděsil natolik, že se křikem ihned prozradil. Vojáci tak díky Wojtkovi získali důležité údaje o poloze nepřátelských jednotek a medvěd byl vyznamenán lahví piva.
I proto pro Poláky muselo být těžké, když to při přesunu z Egypta do Itálie začalo vypadat tak, že by o Wojtka měli přijít. Britové totiž nepovolovali žádné psy ani jiné mazlíčky. Natož ochočené medvědy. Poláci se ale rozhodli Wojtkovi vystavit vlastní služební číslo a udělat z něj oficiálně vojína. Salutovat koneckonců uměl. Byrokracii tak bylo učiněno za dost a medvěd se na palubu lodi dostal. Horší to bylo v Itálii, kde britský důstojník zuřil, když se vojín Wojtek na jeho příkaz jako jediný z jednotky nedostavil na nástup. Po hurónském smíchu polských vojáků ale nakonec nad poněkud příliš chlupatým vojínem mávl rukou.
Wojtek se tak mohl vyznamenat při slavné ofenzivě na klášter Monte Cassino. Zde údajně trpělivě nosil vojákům desítky kilogramů střeliva. A to bez přestávky, ve dne v noci po několik dnů. Těžko říct, zda tomu tak skutečně bylo, nebo byly dané krabice s náboji prázdné, jak tvrdí někteří pamětníci. Pro mužstvo i tisk šlo ale o naprostou senzaci. Medvěd nesoucí dělostřelecký náboj se nakonec dostal i na odznak jednotky. A Wojtek s polským vojskem poté absolvoval všechny hlavní bojové operace až do konce války.
Návrat do Polska se většině vojáků, vzhledem k nepříjemným vzpomínkám na sovětskou nadvládu, příliš nezdál. A tak se medvěd společně s dalšími vojáky usadil ve Skotsku. Zde byl jednou z hlavních atrakcí Zoo v Edinburghu, jejíž vedení muselo dlouhodobě trpět jeho bývalé spolubojovníky. Ti se s oblibou vrhali dolů do Wojtkova výběhu, aby se s ním poprali a následně mu dali cigaretu a pivo.
Wojtek nakonec zemřel na rakovinu v roce 1962 v poměrně nízkém věku 22 let. Jeho odkaz ale dodnes připomínají sochy stojící od Krakova až po kanadskou Ottawu.
