Rozsvítí světla, pustí hudbu, přečtou zprávy a také zodpoví takřka všechny zvídavé dotazy. Digitální asistentky typu Google Home či Amazon Echo se nikdy nevypínají. Neustále čekají na povely, po nichž přejdou do aktivního režimu a splní přání majitelů. Do styku s nimi ale přicházejí i malé děti. Ty je vzhledem k hlasem aktivované technologii používají ještě dříve než tablety či mobilní telefony. A odborníci se strachují, že to bude mít na jejich vývoj osobnosti silně negativní vliv. V České republice zatím podobná zařízení příliš rozšířená nejsou, nicméně v anglicky mluvících zemích se již prodávají po milionech.
Právě proto odborníci na Carnegie Mellon University v Pittsburghu letos provedli studii, ve které zkoumali vliv digitálních asistentek na 75 rodin. Zaměřili se na kategorii dětí do tří let. Tedy na ty, jež ještě nejsou schopny odlišit vlastní fantazii od reality. Digitální asistentky kvůli tomu často považují za kouzelné. Jejich rodiče se shodně obávali zejména vlivu na sociální dovednosti potomků. Jedna z matek uvedla, že Alexu (produkt společnosti Amazon) považuje její dcera dokonce za nejlepší kamarádku.
„Tříleté děti mohou mít klidně pocit, že v tom přístroji žije skutečná malá žena,“ upozornil v rozhovoru pro The Wall Street Journal David Hill z American Academy of Pediatrics.
Právě personifikaci digitálních asistentek považují psychologové za nebezpečnou a poukazují na to, že děti mohou preferovat společnost těchto přístrojů před reálnými lidmi. Jednoduché odpovědi v podobě faktů totiž neučí malé Američany naslouchat. Cizí problémy je proto nezajímají a to má nepříjemné dopady na následující vývojové období.
Mezi čtvrtým a šestým rokem věku děti začínají rozumět tomu, že ostatní mají, stejně jako oni své vlastní myšlenky a pocity. Skrze konverzaci se je pak učí respektovat a mimoděk vytváří první zdravé vztahy. Rozhovory s přístroji však tento proces narušují. Dle syntézy studií provedené na Washingtonské univerzitě totiž předškoláci považují digitální asistentky za podřadné. Neberou tedy ohledy na pocity, které jim připisují, a tento přístup následně aplikují i vůči vrstevníkům.
Po začátku školní docházky již děti dovedou rozlišit mezi světem fantazie a realitou. Zkoumané děti, které se s digitálními asistentkami seznámily až v tomto věku, tedy věděly, že přístroje samy o sobě nepřemýšlí. Neměly tedy stejné problémy jako mladší jedinci. Jejich chování ovlivňovala tato technologie jinak. 93 % osmiletých školáků a školaček přiznalo, že se raději svěří digitálním asistentkám než rodičům či kamarádům. Vědí totiž, že se dočkají rady ohledně osobního problému, aniž by je kdokoliv soudil. Jejich schopnost řešení problémů se tím však rovněž narušuje.
Hrozby možného nadužívání digitálních asistentek v jednotlivých vývojových obdobích dítěte jsou tedy dnes již víceméně známy. To, co ale odborníci vzhledem ke krátké existenci dané technologie netuší, je, jak negativně bude člověk ovlivněn, pokud mu bude vystaven soustavně po celou dobu dospívání. Vzhledem k poměrně nízké pořizovací ceně digitálních asistentek (začínají na v přepočtu 6 tisících korunách) se to ale nejspíš již brzy dozvíme.
