Charitativní organizace Tennessee Children’s Home Society vznikla v první polovině 20. století a zabývala se především provozováním sirotčinců a umisťováním opuštěných dětí do nových rodin. Minimálně jedné z jejích zaměstnankyň ale o záslužnou činnost rozhodně nešlo. Georgia Tannová umně využila obrazu úspěšné charity a skryla za něj vznik černého trhu s bílými dětmi. Její hrůzovláda nad americkým Memphisem trvala neuvěřitelných 26 let a podařilo se jí během ní zničit tisíce životů.
Samotná Georgia se narodila v roce 1891 do bohaté rodiny ve státě Mississippi. Její otec předsedal místnímu soudu a měl na starosti mimo jiné i místní sirotky. Bratr Georgie Rob Roy Tann byl pak velmi pravděpodobně jedním z nich. Zdálo se proto přirozené, že jeho sestra nakonec skončila jako pracovnice v sociálních službách. Stalo se tak ale kvůli jiným důvodům, než její okolí všeobecně předpokládalo. Tehdejší zákony ještě nebyly tak propracované jako dnes a dávaly Georgii velkou moc. A ta ji začala velmi rychle zneužívat.
Děti z chudých rodin s oblibou umisťovala do těch lépe situovaných. A to často i bez souhlasu rodičů. To se jí nakonec vymstilo, protože ji minimálně jedna rodina dala v Mississippi k soudu. Vše se podařilo ututlat, ale Georgia si musela hledat nové působiště. Nakonec se přesunula do Memphisu, kde jí otec zařídil vedoucí místo v místní pobočce organizace Tennessee Children’s Home Society.
Georgia brzy navázala kontakty s místní zkorumpovanou smetánkou a odebírání dětí z chudých rodin rozjela ve velkém. Záda jí při tom kryl za patřičné všimné místní politický matador E. H. „Boss“ Crump. Ten, pokud nebyl zrovna starostou, tahal umně za nitky v zákulisí, a policie tak nikdy Georgii neobtěžovala se stížnostmi zoufalých rodičů. Potřebná razítka pro adopci pak ochotně dodala mladá soudkyně Camille Kelley. Hlasitě při tom vždy upozorňovala na to, že jedná hlavně v zájmu daných dětí.
Vedle adopcí z donucení se rozjely naplno i únosy. Organizace se vždy zaměřovala především na blonďaté děti s modrýma očima a ty starší neváhali Georgiini lidé sbírat rovnou ze školek nebo z ulice. Tvrdili jim, že jejich rodiče bohužel zemřeli a oni musí ihned do nové rodiny. Někdy jim přitom dokonce aktivně pomáhali místní strážníci. Nejinak tomu bylo s dětmi lidí, již skončili v psychiatrické léčebně nebo ve vězení. Ty prostě vymazali ze záznamů a přeprodali dál. Nejoblíbenější praktikou bylo ale podplácení doktorů a sestřiček. Nemocniční personál následně rodičům tvrdil, že se jejich děti narodily mrtvé. Například v roce 1945 tak při neexistující epidemii úplavice „zemřelo“ hned 50 dětí.
Georgii nahrávaly tehdejší zákony, které celý proces adopce považovaly za přísně tajný. Tennessee Children’s Home Society tak otevřeně inzerovala v novinách se slogany typu: „Chcete skutečný, ŽIVÝ vánoční dárek?“. A nikdo se neptal na to, odkud dané děti vlastně pochází. Díky masivní marketingové kampani začali holčičky a chlapci z Memphisu mířit do rodin po celých Spojených státech. Jednou ze zákaznic se stala i slavná herečka Joan Crawford. Od Georgie Tannové pochází „její“ dvojčata Cathy a Cynthia. Zákazníků z řad celebrit byla celá řada. Ne každý Američan si totiž mohl dovolit zaplatit tehdy astronomických 5 tisíc dolarů.
Byli samozřejmě i tací, kteří se ptali, jak vlastně Georgiina organizace funguje. Ta ale všechny nepříjemné otázky odrážela s pomocí vlivných přátel či narážek na možné odebrání dětí. Mezitím se nechávala vozit v limuzíně a užívala si života v luxusu. Ten bohužel trval až do její smrti. Spravedlnost přišla až se slábnoucím vlivem zkorumpovaného politika E. H. Crumpa a to už byla Georgia vážně nemocná. Rakovině podlehla v nedožitých 60 letech v roce 1950. Tennessee Children’s Home Society ani žádné jiné charitě neodkázala jediný dolar.
Několik dní před její smrtí přišlo první vážné obvinění, ale stejně se týkalo jen zneužití veřejných financí. Na plný rozsah Georgiiných zločinů se přišlo až později a otiskly je všechny deníky v zemi. Navzdory rozhořčení ale nebyl nikdy nikdo potrestán. E. H. Crump zemřel v roce 1954 a dodnes je po něm v Memphisu pojmenována ulice. Soudkyně Kelley podlehla o rok později infarktu.
Ve spárech Georgie Tannové a jejích kompliců skončilo odhadem kolem pěti tisíců dětí. 500 z nich zemřelo na následky špatného zacházení a zneužívání ještě přímo v „péči“ organizace. Zbytek byl prodán do všech koutů Spojených států. Přesný počet obětí a zničených rodin už se ale asi nikdy nedozvíme. I přes tehdejší ohromnou publicitu se totiž nikdo nikdy nepokusil unesené děti navrátit do původních rodin.
