Byly po něm pojmenovány ulice, školy a dokonce i letiště. Dosáhl významné hodnosti generála. V jeho rodné zemi ho znal téměř každý. Stal se hrdinou. Muhammed Faris byl totiž prvním (a nadále zůstává jediným) syrským kosmonautem. Dnes žije s rodinou v tureckém Istanbulu. Jako uprchlík. Jeho někdejší domácí i zahraničních chlebodárci ho navíc považují za zrádce.
Přitom jeho života vypadal dlouho jako krásný sen. Faris, kterému je dnes 64 let, se narodil a žil v severosyrském Aleppu. V roce 1973 se stal vojenským pilotem, pak vstoupil do strany Baas, která vládla v zemi. A v červenci 1987 (po náročném tříletém výcviku) strávil společně se sovětskými kosmonauty ve vesmíru 7 dní, 23 hodin a 4 minuty. Je zaregistrován jako 202. člověk ve vesmíru.
Když se před několika lety chystal Muhammed Faris do důchodu, to už jako generál syrské armády, který měl na starosti výcvik vojenských pilotů, zažil veletoče, které převrátily jeho život vzhůru nohami. Z armády byl vyhozen, majetek jeho rodiny byl zabaven a on dnes žije jako imigrant v Turecku. Důvod? Přidal se k syrské opozici a režim Bašára Asada ho považuje za zrádce. Farisův příběh před několika dny připomněl web middleeasteye.net.
„Býval jsem velmi hrdý na svoji zemi, ale to, co vidím dnes, je beznaděj,“ řekl Faris serveru Middleeasteye a pokračoval: „Bylo a je pro mě naprosto nepřijatelné a nesnesitelné, že někteří piloti, které jsem vycvičil, bombardují a zabíjejí vlastní krajany jen proto, že mají jiný názor.“
Generál Faris začal proti syrskému režimu vystupovat, když diktátor Asad nechal při demonstracích v roce 2011 střílet do lidí, kteří požadovali politický dialog. Pak se přidal k syrské opozici. Když se pro něj situace stala nebezpečnou a neudržitelnou (přece jenom patřil k nejznámějším lidem v zemi) pokusil se utéct i s rodinou do Turecka. Několikrát se mu to nepodařilo, nakonec se rozhodli pro cestu pěšky a v roce 2012 se jim to podařilo. Usadili se ve čtvrti Fatih v Istanbulu.
„Vzpomínám si, jak jsem dětem říkal, že nejpozději do měsíce se vrátíme do Sýrie. Mýlil jsem se,“ vysvětluje dnes bývalý kosmonaut.
Vzhledem ke své proslulosti a někdejšímu významnému postavení v syrské armádě, dostal několik nabídek, aby se odstěhoval do některé západní země. Odmítl. „Budu raději tady, poblíž Sýrie.“ Pracuje proto v jedné opoziční skupině. „Kdybychom odjeli na Západ, tak tamní politici by mě jen použili jako zástěrku, chtěli by tím skrýt svoji lhostejnost vůči mé zemi a mému lidu. Nevěřím jejich slovům.“
Návrat do Sýrie ale pro něj také nepřichází v úvahu: „Raději zemřu, než abych se vrátil pod Asada.“
Muhammed Faris dostal i nabídku, aby odjel do Ruska. Ostatně je nositelem vysokých vyznamenání Hrdina Sovětského svazu a Leninova řádu. Jenže odmítl i to. „Moji ruští přátelé mi často volají a říkají, že jsem u nich vítán, že mi pomohou. Je to ale nemožné, dokud jejich politici drží u moci brutálního diktátora Asada a pomáhají mu vraždit naše lidi,“ dodává Faris.
Generál se také dívá pesimisticky na to, že by válka v Sýrii mohla v dohledné době skončit. Na takové myšlenky rezignoval, a naopak očekává, že ještě mnoho let stráví v exilu.
