Když 2. září 2017 TV Nova poprvé uvedla na obrazovky svou novou talentovou soutěž „Česko hledá superpolitika“, reakce českých „seriózních“ médií byla podle očekávání zdrcující. Nejčtenější české deníky nazvaly celou show „absurditou“, „travestií politického procesu“ a „jen dalším skutečně ubohým nápadem“.
Ale jak se ukázalo, divácký ohlas byl zcela opačný. Soutěž se okamžitě stala nejsledovanějším televizním pořadem v zemi. Týden co týden byli televizní diváci znovu a znovu uchváceni inteligencí a šarmem soutěžících. Ještě než se do finále dostala desítka nejlepších, většina diváků už měla o svém favoritovi jasno. Soutěž se stala středobodem všech hovorů v práci, hospodách a pochopitelně i na sociálních sítích.
První týdny soutěže probíhaly ve znamení vytřídění tisíců adeptů přihlášených do soutěže. První překážkou byl test inteligence a řada písemných testů z historie, zeměpisu a událostí ve světě. Toto síto okamžitě vyřadilo 95 % všech přihlášených, včetně téměř všech známých českých politiků.
Další částí výběru byla dlouhá řada tříminutových kamerových zkoušek adeptů, během nichž je porota hodnotila podle série kritérií, jako je schopnost mluvit, charisma, upřímnost a účes. Jeden nemotorný a nervózní adept dostal velmi nízké ohodnocení takřka ve všech kategoriích, ale porota ho nechala projít do dalších kol prostě proto, že bodové ohodnocení jeho písemných odpovědí bylo jednoduše „z jiné planety“. Dostal se mezi desítku finalistů a stal se jedním z favoritů soutěže.
Objevily se obavy ohledně způsobu volby diváků během soutěže a možností podvádění. Nova zavedla počítačový program, který umožňuje poslat z každého mobilního telefonu pouze jeden hlas, což ovšem dává výhody divákům s více než jedním mobilním telefonem. Pozice Novy byla předvídatelná: „Ale no tak, lidi, nejde přece o skutečné volby. Vždyť je to jen televizní show.“
Možná to pravé volby nebyly, ale soutěž finalistům i vítězi poskytla mnohem lepší startovní čáru pro případnou kandidaturu. S obrovskou televizní publicitou a balíkem peněz, jež soutěžící dostali jako podíl na příjmech z televizní reklamy, by sami dokázali pokrýt své vlastní náklady na skutečnou volební kampaň.
„Miluju Vojtu!“ To byl jeden z typických nápisů na transparentech, jimiž diváci během finále soutěže ve studiu mávali. Osmatřicetiletý právník Vojtěch Šulc si diváky získal svou nesmírně povedenou sžíravou kritikou všech absurdních paragrafů nového Občanského zákoníku, který Parlament České republiky schválil v roce 2016. Vojtěch byl sice nevelkého vzrůstu a při těle a během kamerových zkoušek porota označila jeho účes za připomínku „Drážďan po náletu“, nicméně diváci ho zbožňovali.
Divačky zase omdlévaly při pohledu na Martina Jandourka, vysokého a štíhlého ekonoma, jenž porotu ohromil svým geniálním plánem na restrukturalizaci financování českého veřejného zdravotnictví. Ale ve skutečnosti to bylo jeho brilantní provedení árie „Una furtiva lagrima“ z Donizettiho opery L’elisir d’amore, které mu získalo srdce diváků ze všeho nejvíc.
Ovšem skoro největší množství sázek na vítěze uzavřeli diváci na Kateřinu Stehlíkovou, osmačtyřicetiletou soudkyni z Písku, jež všechny udivila svou inteligencí, vtipem a šarmem. Každý týden nesměle přistoupila k mikrofonu a začala hovořit o svém životě, své práci, svých názorech na českou společnost a o své představě budoucnosti této země. Hovořila s takovou výmluvností a přesvědčivostí, že diváky prostě a jednoduše zhypnotizovala. A i když je Kateřina poměrně tuctová žena, mužská část diváků ji s velkým náskokem zvolila za soutěžící, „vedle níž by se ráno probudili nejraději“. Při oznámení této pocty se usmívala a červenala.
V případě, že patříte k těm několika málo lidem, kteří show ještě neviděli, nebo jste ještě neslyšeli, kdo soutěž nakonec vyhrál, nechceme vám zde výsledek prozradit. Stačí jen dodat, že díky tomuto novému, radikálnímu přístupu k vyhledávání budoucích vůdčích osobností Česká republika náhle objevila několik neuvěřitelných politických talentů, o jejichž existenci neměla dosud ani ponětí.
A pochopitelně, Nova vydělala milióny.
Steve Fisher – Američan v Praze. Překlad Jan Valeška. Text byl původně publikován v tištěné verzi Reflexu č. 22/2015.
