Únos a nedávné propuštění dvou mladých Češek v Pákistánu vyvolal i mnoho otázek, jak mají po světě cestovat samotné ženy. Zde jsou odpovědi od dvou velmi zkušených cestovatelek.
1. Nejsou destinace, které jsou a priori „nevhodné pro ženy“. Je-li někde nebezpečno, je tam většinou nebezpečno jak pro ženy, tak pro muže.
2. Přiznejte si, co vás do dané země láká. Jestli jedete do rizikové oblasti jen proto, že je to „adrenalin“ a že se chcete cítit jako hrdinka, zvažte, jestli vám to stojí za to. A to i v případě, že nějaký váš kamarád či kamarádka inkriminovanou cestu projeli a dušují se, že to bylo „úplně v pohodě“.
3. Nezačínejte svoji sólocestovatelskou dráhu hned nějakou náročnou a nebezpečnou cestou. Zkuste prvně jet sama do jednodušších destinací, třeba na Balkán nebo do jihovýchodní Asie.
4. Buďte dobře informované. Načtěte si o destinaci informace z různých zdrojů, a ne jen českých. Měly byste rozumět nejen bezpečnostním rizikům, ale i politické situaci a současným vnitrostátním i etnickým konfliktům. Není rozumné vyrazit do Íránu a neznat rozdíl mezi sunnity a ší’ity.
5. Sežeňte si ověřené místní kontakty, nebo alespoň někoho, kdo zná místní kulturu a na koho se budete moct obrátit, když se dostanete do úzkých.
6. Když se budete bát, držte se něčí sukně, obrazně řečeno. Jsou země, kde vám pomůže zasloužilá místní matka víc než plné auto vojáků. Třeba gangsteři v Jižní Africe nemají respekt k nikomu včetně policie. Jediná bytost, která je dokáže srovnat do latě, je jejich matka. Nebo matka jejich kamaráda. Nebo prostě nějaká matka. Jak říkají místní: „Stick with the mamas.“
7. Je naprosto nezbytné domluvit se anglicky. Ideálně ovládat více řečí.
8. Nenechte si radit od lidí, kteří v dané zemi nikdy nebyli a jen proto, že viděli dvě televizní reportáže ze Somálska, se cítí být dost kvalifikovaní na to, tvrdit, že „Afrika je pro ženy strašně nebezpečná“.
9. Aspoň jednoho člověka pravidelně informujte o tom, kde právě jste, s kým se setkáváte a kam plánujete jet dál. Pokud jste v konfliktní zóně, dejte vědět českému zastupitelskému úřadu, kde se pohybujete, případně pište každý den textovky, kam se chystáte.
10. Kupte si místní SIM kartu, ať jste pořád na drátě.
11. Zbytečně na sebe neupozorňujte. Výstřihy a minisukně nechte doma a červené nehty odlakujte. To ovšem neznamená, že musíte vypadat jako otrhaný hippie-dezolát!
12. Mějte na paměti, že v zemích, kde mužský a ženský svět fungují více méně odděleně a kde muži nejsou zvyklí komunikovat otevřeně s ženami, může vaše usměvavé, přátelské chování působit jako flirt. Nicméně to, že na vás muži zírají, ještě neznamená, že vás chtějí znásilnit.
13. Připravte se na to, že lidi, jež potkáte (a zvlášť ženy) by s vámi a vaším západním životem neměnili ani za nic. Nebudou vám závidět, že můžete cestovat po světě sama, že za sebe sama platíte a nosíte si svoje těžké tašky. Budou vás naopak často litovat. Nepouštějte se do vysvětlování, proč to děláte. Nejste tu od toho, abyste někomu něco dokazovala nebo se ho snažila získat „na svou stranu“.
14. Osvojte si roli „vdané křesťanky“. V mnoha zemích nevědí, kam zařadit ženu, která je ve čtyřiceti letech svobodná a nemá děti, stejně tak nechápou, že někdo může být bez vyznání. Často se hodí nosit snubní prsten a na otázku: „Jakého jste náboženství?“ odpovídat: „Křesťanka.“ Ano, i v muslimských zemích je lepší být křesťanem než ateistou.
15. Respektujte základní pravidla a tradice. V muslimských zemích nebuďte příliš familiární, nepodávejte mužům ruku, choďte zahalená v šátku, ale ne v burce či nikábu. A když už jsme u toho, rozumějte rozdílu mezi burkou, čádorem, hidžábem a nikábem.
16. Vezměte s sebou dárky různého druhu. Pro muže třeba zapalovače s motivem naší země, pro ženy šperky.
17. Čím méně budete mluvit a čím více budete poslouchat, tím lépe si vypilujete instinkt, komu z místních můžete věřit a komu ne. Pokud jste na vážkách, přikloňte se k nedůvěřivosti.
Jak už jste si jistě všimli, většina z těchhle rad je vlastně úplně stejná jak pro ženy, tak pro muže.
Text byl původně publikován v tištěném Reflexu č.15/2015.
