Vláda už zase chystá kampaň proti alkoholu: Alkohol je zlo, nepijte ho! Jako obvykle. Bude to však jako obvykle mít opačný efekt, zejména u adolescentů: Zatouží ochutnat zakázané ovoce. Tedy začít chlastat. Podívali jsme se proto na problém zcela jinak. A nabízíme „Alkoholové desatero dobrého rodiče aneb Reflex varuje, radí a doporučuje“.
Vypadá to na první pohled bohulibě – vláda chystá omezit přístup k alkoholu dospělým a odstrašit od něj děti. Kabinet vychází z jednoduché premisy – alkohol je přece zlo, ničí zdraví, rozvrací rodinné rozpočty i celé rodiny a zabíjí lidi.
Jenže: Ještě žádná vládní kampaň za prosazení dobra nepřinesla nic jiného než zbytečné utrácení veřejných peněz – prostřednictvím reklamních kampaní, konferencí, tun zbytečných brožur na křídovém papíře a miliónových dotací (ne)ziskovým organizacím, pořádajícím přednášky po školách, které budou mít jediný nezamýšlený účinek – ožrat se pokud možno hned po skončení přednášky.
Stejně jako v případě dalších vážných civilizačních problémů, s nimiž si naše společnost neví rady, nemá smysl spoléhat se na zásah shůry. Tedy že je za nás vyřeší vláda, škola nebo jiná bohulibá instituce. Řešení je nasnadě, a navíc překvapivě jednoduché a levné: výchova v rodinách. Kdo jiný než rodiče mají přivést své děti k rozumnému a odpovědnému vztahu k alkoholu?
Proto přinášíme jednoduché desatero, domácího rádce pro rodiče, kteří chtějí, aby jejich ratolesti měly v budoucnu k alkoholu přiměřeně dobrý vztah:
1. Nehrajme před dětmi hru, že alkohol neexistuje. Pokud jej pijeme, nelžeme dítěti, že nepijeme. Není pravda, že otevřením láhve vína před zraky dítěte pácháme trestný čin.
2. Před dětmi se klidně napijme, ale neopíjejme se. Kde je hranice? Když začínáme vyprávět dítěti historku o tom, jak je na světě jen díky tomu, že jsme se spolu s maminkou, případně tatínkem, opili, hranici jsme překročili. Děti historky podobného typu neocení.
3. Místo nesmyslného příkazu „nepij!“ vybavte svoji ratolest užitečnými informacemi, co pít a co nikoli, co s čím nemíchat, a hlavně, že nemá pít břečky neznámého původu.
4. Nejhorší je věta „opilý nechoď domů“. Naopak, potká-li potomka toto neštěstí, musí co nejrychleji tam, kde se o něj postarají nejlépe.
5. Nedémonizujme dětem alkohol. Opakovaným líčením strašných konců dítě nakonec přesvědčíme, že dokud k těm strašným koncům nedojde, nedělá to správně. Pokud se ve vaší rodině vyskytuje alkoholik (upřímně, ve které není), prezentujte jeho příběh jako nehodu (genetický předpoklad), a nikoli jako logický výsledek jakéhokoli setkání s alkoholem.
6. Nezapomeňme ani na pozitivní příklady – například střídmé pití vína jako prevence cévních chorob. Sklenička vína k obědu nebo večeři není protistátní čin, naopak.
7. Pijte společně – vhodné nápoje ve vhodném věku, při vhodných příležitostech, v přiměřeném množství. Jako ve všem ostatním je praktický příklad víc než teoretický výklad. A hlavně: s nezletilými dětmi pijme v soukromí – v restauračním zařízení by represívní orgány nemusely vaši rozumnou snahu správně pochopit. Hospodu by zavřely a vaše děti daly k převýchově do adoptivní rodiny – nejlépe do Norska.
8. Vysvětlete svému dítěti, že od alkoholu nemá čekat zázraky. Ano, prezident může být alkoholik, ale to ještě nezaručuje, že každý alkoholik se stane prezidentem.
9. Máte-li dítě ve střídavé péči, domluvte se na alkoholu, který dítěti budete doma podávat. Je nesmysl, aby jeden týden pilo koňak a druhý bílé víno. Každý zkušený rodič přece ví, že alkohol se míchat nemá. To pak jednoho bolí hlava a nechce chodit do školy.
10. Klidně nechte děti jednou pořádně opít, pozvracet a druhý den si užít kocovinu včetně nepěkného bolení hlavy. Pokud není dítě blbé, dobrovolně si podobnou bolest napříště nepřivodí.
Text byl původně publikován v tištěném Reflexu č.11/2015.
