Takzvaní STAR-CLIMBERS nacházejí svou životní roli skrze inspiraci někým slavným. „Šplhači po hvězdách“ hltají životopisy slavných zesnulých, a pokud jejich hrdina ještě neskápnul, všude ho sledují; z domova na vernisáž, z vernisáže na autorské čtení, ze čtení na koncert a zpátky k výtahu. Navození hvězdného pocitu způsobí, že sami ze sebe nakonec vykřešou nějakou jiskru.
Hůř jsou na tom „STAR-FUCKERS“. Ojížděč hvězd celou pubertu upíná zrak na plakát svého favorita, snaží se podobnou image a silou vůle s hvězdou splynout, ale okolí to nezaznamená. Když má štěstí, podaří se mu sbalit veřejně známou osobu a začít k ní patřit. Pokud se ale lapená hvězda časem začne chovat domácky a například míchat vejce v teplákách, bere to jako velkou křivdu a vztah se bortí.
Nejrazantnější skupinou jsou „STAR-EATERS“. „Požírači hvězd“ nezvládli metamorfózu v pravého bohéma, přestože chodili s kytarou i na záchod jako Jimi Hendrix. S kůží na trh jít nikdy nehodlali, aby si ji nenatrhli, a tak vyrážejí na lov kůže uznávaného umělce.
„Star-eater“ je na všech akcích oběti, s každým se zdraví a líbá a hlídá si, aby fotodokumentace visela na všech sítích. Důležitým prvkem je počáteční servilita vůči oběti. „Chcete panáka, drahoušku? Tumáte dvojitýho.“ Citlivý umělec skáče na špek v podobě atributů lásky a požírač postupně přebírá otěže. Organizuje odjezd domů, sestavuje playlist, kritizuje umělce. „To jsme si nedomluvili, dneska vás bylo málo slyšet, heleďte!“ Umělec je obnažený na kost, zatímco požírač futruje ukořistěnou kůži dalšími skalpy. Velkým zásekem na pažbě je například flirt s jiným „star-eaterem“. Vycucnutá oběť není postupně schopna umění, což požírače nezajímá, protože už ovládl veškeré umělcovo teritorium. Paralyzovaný umělec již nesbalí ani star-climbera, natož star-fuckera. Končí smutný sám se svými STAR-OSTMI.
Text byl původně publikován v tištěném vydání Reflexu č.40/2014. Knihu sloupků Turnový háj si můžete objednat na www.evaturnova.cz.
