Jedním z hlavních cílů relativně bezstarostných obyvatel kalifornského Silicon Valley je zdraví. Nebýt zdravý a v perfektní formě se tam považuje v lepším případě za lenost, v horším za hloupost. Proč tomu tak je?
Silicon Valley je už několik desetiletí známé jako zřídlo inovativních technologických firem, k nimž patří i giganti jako Apple, Facebook či Google. Tyto firmy často začínaly jako nadšenecké projekty několika málo studentů. Dnes se snaží podchytit další talentované studenty a nasměrovat jejich tvořivost pod vlastní střechu. Proto nabízejí atraktivní pracovní prostředí a každoročně přijímají – po náročném výběru z mnoha přihlášených – stážisty z celého světa. Já si v rámci doktorandského studia umělé inteligence na MFF UK podal přihlášku ke stáži v Googlu, protože patří k firmám, které mají v oblasti informačních technologií ty největší ambice. Člověk si tu v podstatě může „osahat“ budoucnost.
Plánování ve vířivce
Křemíkové údolí leží na jih od San Franciska a v podstatě jde o spojitou řadu vesnic či městeček, jejichž jádrem jsou univerzity, korporátní firmy nebo promenády s obchody a restauracemi. Prostor mezi jednotlivými centry vyplňují rezidence a vilové čtvrti.
Centrála Googlu je v Mountain View a rezidence Crescent Village, již firma pronajala pro tři stovky svých stážistů, je v River Oaks. Ubytování v rezidenci je řešeno americkým stylem, kdy mají v jednom bytě vlastní pokoje dva až čtyři stážisté a k tomu sdílejí jeden velký obývací pokoj s kuchyní a dvěma koupelnami. Celá rezidence připomíná svou bohatou vybaveností miniaturní město, počínaje množstvím restaurací a fitness center až po tenisové kurty, fotbalové hřiště a bazény s vířivkami. Ty patřily k oblíbeným místům, kde jsme se po večerech seznamovali s novými kolegy, debatovali a plánovali další aktivity.
Život v Křemíkovém údolí je pro kvalifikovanou pracovní sílu prostý jakýchkoli existenčních starostí. Ceny motorových vozidel a pohonných hmot jsou oproti tuzemsku poloviční, stejně tak i oblečení, jehož nabídka je nesrovnatelně pestřejší. Zato platy v technických oborech se v průměru pohybují kolem dvou set tisíc korun měsíčně, v běžných netechnických oborech jsou poloviční. Potraviny a služby jsou o něco dražší než v Česku, ale nižší než třeba ve Francii. Nejnákladnější je vlastní bydlení. Blízko korporátních center si lze pronajmout garsonku od dvaceti tisíc korun měsíčně, cena rodinného domku však začíná na třiceti miliónech. I dlouholetí zaměstnanci Googlu tak často jezdí v porschi, ale bydlí v pronájmu.
Práce i zábava
Pokud jde o život ve firmě, centrála zvaná Googleplex pečuje o několik desítek tisíc svých zaměstnanců jako málo podniků na světě. Já si coby stážista užíval hlavně všech běžných vymožeností pracovního dne. Naprostá většina služeb, za něž je člověk běžně zvyklý platit, je pro lidi v Googleplexu zdarma. Snídaně, obědy a večeře zajišťuje asi padesát restaurací, které nabízejí kuchyně z celého světa, a lze si vybrat posezení u stolu v parku až po designové podniky s obsluhou a menu o několika chodech. Kromě toho je v jednotlivých budovách několik set kuchyněk s neomezenou zásobou potravin rychlé konzumace, jež pak uspokojí většinu chutí, které na člověka přijdou v průběhu dne či pozdního večera.
Kulinářské vyžití kompenzuje množství fitness center a sportovních hřišť vytížených v každou denní hodinu. Práce je totiž protkána množstvím jiných aktivit, sport nevyjímaje. Co všechno se dá stihnout za jeden den? Třeba hodiny s trenérem ve fitku, turnaje ve stolním tenisu, přednáška o kvantovém programování, doporučená dvacetiminutová siesta po obědě na lehátku, několik socializačních setkání s kolegy a na závěr pravidelná lekce salsy. Aniž bych to cítil jako újmu, často jsem tak trávil v práci i dvanáct hodin denně.
Žádné nářky
Na rozdíl od nás jsou Američané už při prvním setkání velmi vřelí a otevření vůči novým příchozím. Rádi poslouchají i vyprávějí životní příběhy. Našincům nahrává i skutečnost, že Američané moc zahraničních zkušeností nemají a Evropané jsou jim celkově sympatičtí.
Zvláštní kapitolu by zasloužilo randění. Křemíkové údolí přitahuje jedny z nejkrásnějších žen na světě, které „loví“ všude, kam přijdou, a samotná kultura navazování vztahů je velmi rychlá a emancipovaná. Jestliže v Evropě tlačí na přechod do intimní roviny spíš muž, v Silicon Valley (stejně jako v Los Angeles, Las Vegas či New Yorku) se role snadno obrací. Obzvlášť u „zdivočelých“ dívek z Asie, jež si užívají přechod z kultury s potlačenou sexualitou do americké uvolněnosti.
Zatímco Češi si často stěžují, aniž by navrhli, jak situaci řešit, od amerických kolegů jsem něco takového nezaznamenal. Působí usměrněně, cílevědoměji. Tato cílevědomost však vede i ke znatelnému potlačení solidarity – lidé jsou solidární v rámci svých sociálních skupin, ale ve společnosti každý hraje sám na sebe. Dobrým příkladem je zdravotní pojištění, které má spíš podobu spoření. Spořím na to, až budu nemocný, ale nezajímá mě, když je nemocný někdo jiný.
Bůh všude
Proti tuzemsku si člověk brzy všimne, že jim běžný život upravuje výrazně větší množství zákonem podložených pravidel a zákazů, zároveň však panuje volnější přístup k jejich skutečnému dodržování. K úsměvným příkladům patří například omezení počtu osob ve vířivce na dvanáct nebo zákaz ponořování hlavy pod vodu. Méně humorná jsou pravidla v autoprovozu, počínaje stanovením maximální vzdálenosti kol od chodníku při parkování (osmnáct palců) a konče vynucením jednosměrnosti pomocí příslušně nasměrovaných bodců (položených na běžné silnici ve městě). Trestné, byť místy praktikované, je i stopování.
V oblasti se mísí kultury z celého světa a je společensky korektní vyhýbat se v širších kolektivech tématům víry, ačkoli „děkuji Bohu“ slyšíte v běžné řeči každou chvíli. Z českého (ateistického) pohledu to vyznívá trochu pateticky. Ale člověk si zvykne, jen mi občas zacukaly koutky. Mým největším kulturním prohřeškem se stalo použití naběračky pro suši s lososem na vegetariánské suši. Netušil jsem, že podle hinduistů člověk s upraveným masem nesmí přijít do kontaktu ani zprostředkovaně.
Text byl publikován v rubrice Vandr v tištěné verzi Reflexu č.39/2014.
