I tvrdí chlapi, kteří makají výhradně rukama, mají svoje kapličky. Jsou to často šatny, kde nechávají svoje civilní šaty, aby si na sebe mohli hodit pracovní hadry, v nichž budou fárat do dolů nebo se potit ve výhni při odpichu železa
Plechové skříňky s omlácenými dveřmi, kam se sotva vejde zimní kabát (boty si musíte kopnout pod lavici s rizikem, že vám je někdo otočí), si ozdobili obrázky krásných žen nebo si slepili vlastní koláže, když propojili lechtivé fotografie s texty z novin pocházejících z dávného období vlády jenom jedné jediné strany. Nevím, co tím sledovali: nejspíš chtěli poukázat na absurditu života, v němž jsou nuceni se pohybovat. V těžkém provozu jde o život, stačí zakopnout a buchar vás rozmázne na milimetrovou placku. Poslední myšlenka pak může patřit skříňce s krasavicemi a kabátem, který vás už nikdy nezahřeje.
Tahle zátiší pořídil fotograf Václav Jirásek, když pracoval na svém dnes už slavném cyklu Industria. Jirásek dlouhodobě sledoval prostředí těžkého průmyslu, zejména na Ostravsku (odkud pochází), fotografoval samotné industriální budovy podobající se za určitého světla syrovým chrámům, ale také všelijaká zákoutí, kde si dělníci vytvořili vlastní útočiště, kde na ně nikdo nemohl. I když na fotografiích nejsou konkrétní lidé, tak máme pocit, jako bychom je na opuštěných židlích nebo lavicích pořád viděli, jak jsou v nich silně otištěni. Na jedné stránce vystřihnutou z nějakého černobílého magazínu rozeznáme slavnou herečku Brigitte Bardotovou, jinak jsou tam samé laciné „rozhoďnožky“ pózující pro pánské časopisy. Ať jsou jakéhokoliv ražení, v souvislostech s ubohým prostředím, které zdobí, je v nich cosi zvláštně dojemného, něco, co postrádá jakoukoliv vulgaritu. Je to vlastně cituplná podívaná, jež si nezadá s pohledem na ikonu.
Fotografie Václava Jiráska jsou ceněny pro jejich výtvarné a zároveň dokumentární kvality. Už jsou uloženy jak ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea či Moravské galerie v Brně, tak v depozitářích či expozicích The Art Institute of Chicago, Museum Ludwig Köln nebo Centre Georges Pompidou v Paříži. S odstupem času nám ukážou, jak vypadal svět, v němž se ještě ctila lidská práce – než si ji přivlastnili roboti, mutanti a všelijací avataři.
