Pokud jste posledních pár dní nestrávili zalezlí někde v lese, nejspíš jste si všimli, že ruský prezident Vladimir Putin poslal své jednotky na území Ukrajiny a ve svém televizním proslovu to zdůvodňoval tím, že Ukrajina je historickou součástí Ruska a má na to tedy nárok. Kdybychom ale takovou logiku aplikovali i jinde na světě, děly by se naprosté šílenosti. Ona totiž ta historická součást může být kdeco.
Tak třeba Turci by mohli mít s takovou argumentací problém, protože velká část Ukrajiny spadala v době největšího rozmachu Osmanské říše do jejich sféry vlivu. Jejích impérium se táhlo od Mekky až téměř ke Kyjevu, vlastnili velkou část severní Afriky a do Evropy se zakousli tolik, že jsme je museli vyklepnout u Vídně. Dvakrát.
Dovedete si představit, jak Erdoğan tvrdě požaduje zpátky Budapešť? No… já taky, tak pšššt, ať mu zbytečně nepodstrkujeme nápady. Na druhou stranu se nemohu ubránit představě, jak Poláci připevňují husarská křídla na tanky, a to je cool. Zase by jednou Polsko mohlo pro změnu udělat něco užitečného.
Když jsme u toho Polska, možná by Francouzi rádi připomněli, že před dvěma sty lety vlastnili impérium, které se táhlo doslova od Gibraltaru až po Varšavu. A ano, každý rusofil by mohl argumentovat tím, že co nakonec zlomilo Napoleonovi vaz, bylo tažení do Ruska, ale zase mi nikdo nemůžete tvrdit, že tam tenkrát Rusové s Napoleonem vyhráli. To, že pálíte vlastníte města a řadu měsíců couváte do stepi, není výhra. To je podvádění.
Možná by Ukrajincům stačilo, aby překročili hraniční čáru s Ruskem, udělali tři kroky do vnitrozemí a počkali, až si Rusové vypálí Moskvu sami. Mají to ve zvyku.
Deky s neštovicemi
Úplně nejlepší by bylo, kdyby s něčím takovým vyrukovali Španělé, protože podle dohody z Tordesillas jim patří celá Kamčatka. A americký kontinent od Ohňové země po Aljašku. Portugalci podle tohoto dokumentu na druhou stranu vlastní Afriku, velkou část Asie a většinu Austrálie. Možná by si měli Rusové dávat pozor, aby jim v Kremlu nezačaly přistávat deky nakažené neštovicemi.
Putin by si ale mohl vzít příklad z Velké Británie a taktně držet hubu o historických nárocích na cizí území. Dokážete vůbec obsáhnout svou myslí představu toho, jak Boris Johnson vystoupí večer v BBC a bude tvrdit, že území, které patřilo Britskému impériu, je historickou součástí Velké Británie?
Že už mají v Liverpoolu naskladněných pět tun opia, které se chystají poslat do Číny? A že se konečně porvou s těmi problémovými koloniemi za Atlantikem? Ne, že ne. Prostě šoupou nohama a jsou rádi, že jim po brexitu vůbec zůstalo Skotsko.
Ave, Berlusconi!
Když jsme u Británie… Vážně mě mrzí, že Italové nemají tyhle tendence, protože představa toho, jak osoba třeba typu Silvia Berlusconiho znovu obnovuje Římskou říši, je něco, co by se na věky věků zapsalo zlatým písmem do análů bizarní historie.
Představte si římskou legii, ale vyzbrojenou automatickými puškami… a jsou to Italové, takže jezdí na Vespách a místo „Ave, Berlusconi!” jen spiklenecky mrkaj a říkaj „Ciao!” Představte si takovou legii, jak znovu obsazuje Paříž, Londýn, Káhiru, Istanb-, pardon, Konstantinopoli. Položte si ruku na srdce a upřímně mi řekněte: Vážně byste to nechtěli vidět?
Mimořádně zábavná je představa Rakouska-Uherska, které se snaží vzít si zpátky ztracená území. Myslím, že my bychom dnes ještě mohli být rádi, kdyby se nás Vídeň ujala, a Slováci by měli radost, že je anektují Maďaři. Všehovšudy vlastně dobrá myšlenka, ale budoucnost to nemá, protože… no, dopadlo by to jako minule.
Víte, já si představuju historie jednotlivých národů jako takové nitky. Občas spolu země spolupracují, občas jsou ve válce, to se ty nitky tak jako překříží a pak si jdou dál vlastní cestou. A pak tu máte Balkán, který v téhle metafoře vypadá asi jako sluchátka, co je měsíc nosíte v kapse. Takže scénář je jasný, Rakousko-Uhersko se pokouší anektovat Bosnu a Hercegovinu a sud s prachem zase jednou vyletí do povětří. V historii není moc jistot, ale na Balkán je docela spoleh.
Na Sibiř!
Co musíme zmínit, jsou události Velké války a těsně po ní. Klasická impéria se hroutila, jiné země vznikaly. Třeba ta naše. A přestože už spolu nebydlíme v jednom baráku, je hezké, jak se s bratry Slováky pořád navzájem podporujeme, protože i když nám to přijde normální, nebývá zvykem, aby rozdělení země prošlo takhle hladce a láskyplně. A znovu, *kašel, kašel* Balkán *kašel, kašel*.
Myslíte si, že by od nás bylo fér, aby Petr Fiala šel k Václavu Moravci a řekl mu: „Hej, Slovensko je naše historická součást, o půlnoci tam vyrážíme s tanky.” Nebylo, že? Ještě zajímavější otázka je: Když Putin nepovažuje Ukrajinu za suverénní zemi, byl by v pohodě s tím, kdybychom si urvali zpátky Podkarpatskou Rus? Nebo ještě lépe – celou Sibiř, kterou jsme jim v osmnáctém roce vyrvali z jejich neschopných pařátů a pak jim ji slušně vrátili s jejich zlatem? Za což se nám mimochodem odvděčili tím, že nás čtyřicet let politicky znásilňovali do zadku?
Žádná debata o geopolitické historii světa by nebyla úplná bez zmínky o Německu, ostatně, Němci by měli dost podkladů k tomu, aby mohli považovat Sudety za historicky svoje. Ale! Němci mají alespoň tolik slušnosti, aby už osmdesát let koukali do země, styděli se a platili za celou Evropu. Abychom jim dovolili vrátit se mezi lidskou rasu, jak říká sir Humphry.
