Před 30 lety se v Jihlavě otevřel první supermarket Mana. Jeho majitel, nizozemský řetězec Ahold, ho později přejmenoval na Albert. Mana není jediná značka, která zmizela z našeho trhu. Po které se stýská vám?
První supermarket v Československu otevřel 6. června 1991 v Jihlavě pod názvem Mana nizozemský maloobchodní řetězec Ahold, dnešní provozovatel supermarketů a hypermarketů Albert. „Lidé nakupovali všechno. Hitem byla jablka jonagold, která byla ihned pryč, tak jsme je museli dovážet až z Rakouska," vzpomínal tehdejší manažer jihlavského supermarketu Martin Hildemann.
Mana vznikla na desetitisícovém sídlišti přeměnou samoobsluhy Vysočina. Otevření supermarketu se stalo událostí, zákazníci se sjížděli z širokého okolí. „Bylo to naprosto něco jiného, jako v Rakousku, o několik tříd výš, než jsme byli zvyklí," řekl v době pětadvacetiletého výročí ČTK jeden z obyvatelů sídliště. V paměti mu utkvěla hlavně na tu dobu nevídaná nabídka druhů ovoce a také to, že u pultu s masnými výrobky si lidé mohli vzít lístek a místo čekání ve frontě se zdarma občerstvit kávou.
Značky, které nás opustily
Mana přejmenovaná později na Albert, není jediná značka, která z našeho trhu zmizela.
Supermarket č. 1
Mimochodem, zřejmě první supermarket byl otevřen 4. srpna 1930 ve Spojených státech. U zrodu revolučního obchodu na newyorském Long Islandu stál potomek irských přistěhovalců Michael J. Cullen. Původním povoláním úředník pracoval jako manažer v maloobchodní firmě, když se v jeho hlavě zrodila myšlenka prodávat zboží s nižší marží než klasické obchody, ale zato v masovém měřítku. Svůj nápad sepsal a předložil vedení společnosti, kterému však nestál za odpověď.
Cullen byl o správnosti své myšlenky přesvědčen natolik, že opustil jistotu dosavadního zaměstnání a založil si vlastní firmu. Počátkem srpna 1930 tedy otevřel brány obchodu nazvaného King Kullen, který vznikl přestavbou automobilových garáží v newyorské čtvrti Queens. Respektovaný muzejní a vědecký Smithsonův institut z Washingtonu jej považuje za nejstarší americký supermarket.
Úspěch Cullenova podniku na sebe nenechal dlouho čekat. Zákazníky lákal nízkými cenami i širokým sortimentem zboží. O tom, že si veřejnost novinku oblíbila, svědčí skutečnost, že v roce 1936 byla otevřena v pořadí 17. prodejna s logem King Kullen a ročně celou sítí proteklo na šest milionů dolarů. V témže roce však Cullen nečekaně zemřel a vedení podniku se ujala jeho manželka. I díky ní lze na supermarkety King Kullen v New Yorku narazit dodnes.
Piggly Wiggly
Cullenův koncept supermarketů, tedy velkoplošných prodejen nabízejících vedle jídla a nápojů i nepotravinářské zboží se rychle rozšířil. Úspěchu napomohla i skutečnost, že Američané již byli zvyklí nakupovat v samoobslužných prodejnách. První „sámošku," nazvanou Piggly Wiggly, otevřel v Memphisu v září 1916 Clarence Saunders. Navzdory skeptikům se nakupování s košíkem v ruce ujalo a v roce 1917 si Saunders nechal ideu samoobslužného obchodu patentovat.
Fenomén Piggly Wiggly se rychle šířil a do konce 30. let bylo po celé Severní Americe 2600 obchodů. Díky řetězci Piggly Wiggly v podobných obchodech zdomácněly pokladny, cenovky na kusech zboží, klimatizované boxy na potraviny i uniformovaní zaměstnanci. Saunders po vstupu na burzu nakonec ve 20. letech o kontrolu nad podnikem přišel. Prodejny s růžovým prasátkem v logu však existují dodnes.
Sámoška na Žižkově
To v Československu se první samoobsluha otevírala až 1. června 1955 v Husitské ulici v Praze na Žižkově. Rudé právo o „zahájení provozu" ani nereferovalo. Žádné fronty a regály plné zboží — po otevření to v obchodě na živé žižkovské tepně vypadalo, jako by socialismus opravdu fungoval. Ale důvod byl jiný. „Lidem se tento způsob prodeje zpočátku vůbec nezamlouval, ale brzy ocenili jeho výhody," vzpomínal v době 50. výročí na ony časy známý mykolog Miroslav Smotlacha, tehdejší zaměstnanec v potravinářství.
Dobový text k fotografiím nové samoobsluhy z 8. června 1955 pořízeným ČTK shrnuje vše podstatné: „... prodejna, ve které se kupující sami obsluhují. U vchodu do prodejny jsou připraveny vozíky a koše na zboží. Kupující si sám označené zboží vybere a u pokladny vše zaplatí."
Pultové prodejny potravin tedy dostaly konkurenci v podobě samoobsluh, ale zákazníkům chvíli trvalo, než si zvykli. Koncem roku 1959 už ale bylo v Praze 148 prodejen se samoobsluhou. Všechny samozřejmě státní, protože do konce druhé pětiletky (1958) již „soukromé podnikání v obchodě dohrálo svou úlohu".
