Devadesátá léta jsou spojována s érou vlivu dvou velkých stran – ODS a ČSSD. Jejich výrazná nadvláda, která byla korunována tzv. „opoziční smlouvou“, trvala až do relativně nedávné doby. Teprve po roce 2010 se vliv těchto dvou hegemonů začal postupně drolit a ke slovu se více dostaly také další politické síly.
V roce 2010 se do poslanecké sněmovny dostává, tehdy nové uskupení, Top 09 nebo také Věci veřejné, ty však ve sněmovně vydržely pouze jedno období.
Pád Petra Nečase přinesl předčasné volby v roce 2013. V těchto volbách se výrazně prosazuje nováček ve sněmovně – hnutí ANO. Do sněmovny také poprvé zavítal Tomio Okamura, tehdy však ještě jako předseda Úsvitu přímé demokracie.
Volby v roce 2017 ukázaly na nového politického hegemona na následující čtyři roky. Bylo jím hnutí ANO, které obsadilo 78 křesel. Více křesel se povedlo v novodobé historii obsadit pouze ODS v roce 2006 (81 mandátů). V roce 2017 se nově ve sněmovně objevují Piráti či poslanci za STAN.
Letošní volby v mnohém ukončily politiku posledních třiceti let. Zejména v tom smyslu, že ze sněmovny mizí ČSSD nebo KSČM. Vítězná strana, hnutí ANO, také nemá šanci na sestavení vlády, a tak se ke slovu dostanou strany blíže k pravému politickému spektru. Středové a pravicové strany se tak ujmou vlády po osmi letech levicové politiky ČSSD a ANO.
Současná politická dilemata se však neorientují pouze na dělení stran jako levicových nebo pravicových. Současné otázky se spíše zaměřují na postoj k EU, NATO, Rusku nebo Číně. Popřípadě k ekologickým problémům či ekonomickým a technologickým výzvám. Pro mnohé občany pak je zásadním tématem podoba demokracie a role občana. Andrej Babiš, premiér končící vlády, se netajil sympatiemi k Viktoru Orbánovi. Na něj je přitom dlouhodobě poukazováno, jako na strůjce rozkladu maďarské demokracie.
