Mladá fronta Dnes se v sobotu věnovala (nechci říci přímo oslavovala) výročí 11. září 2001. V otvíráku Milan Vodička mimo jiné vzpomínal: „Pentagon dočoudil a Amerika se tehdy začala sunout na slepou kolej dějin. Jen trvalo nějakou dobu, než to bylo vidět… Irácká lež, rozvrtaný a nejdivočejší Střední východ novodobých dějin, Islámský stát, ztráta morální převahy i kreditu… Teď úprk z Afghánistánu pod diktátem Talibánu.“
Nejde prý jen o USA, ale o „aroganci ukazující, že Západ nepochopil vůbec nic“. „Světový řád už nepatří jen Západu“, protože „budoucnost se psala v Číně“ a „Amerika si toho nevšimla“. A Tomáš Procházka píše, že „pověstná sebedůvěra Američanů… se zřetelně vytrácí… Současná Amerika je oslabená, vnitřně rozdělená, převládá jakási celospolečenská deprese a eskalující napětí.“ Američtí političtí vůdci v posledních dvaceti letech „pouze ilustrovali fakt, že politika je akrobacie, při níž udržujete rovnováhu tím, že děláte pravý opak toho, co říkáte… Legendární americká demokracie sklízí tvrdé direkty, které si často uštědřuje sama, když uměle vytváří až bizarní témata a sporné otázky… Politické, občanské, ale i obyčejné lidské slušnosti povážlivě ubývá“, a tak „je Amerika dnes mnohem zranitelnější, než byla před 11. zářím 2001.“
Vede mne to k úvahám, jak by asi psaly např. protektorátní listy jako Národní politika, kdyby byl Hitler vyhrál válku. Hitler však válku nevyhrál a dnes máme svobodu projevu. Navíc máme volby. A předvolební kampaň zalilo kapitulantské rozumování o tom, v čem všem Američané selhali, zatímco nám je to jasné.
Jistě, odchod z Afghánistánu nebyl žádný triumf. Ale po Pearl Harboru přišlo vítězství ve světové válce, po „Zátoce sviní“ Chruščovovo fiasko v druhé kubánské krizi a po neúspěších politiky détente zhroucení ruského bolševického impéria. A dobří spojenci se nepoznají podle výskání v době triumfů, ale – při vší kritice - i podle loajality v těžkých chvílích. Čeští politici i čeští novináři jako by vůbec nevěděli, co to je.
Máme to snad v genech? Volební kampaň skýtá mnoho příležitostí, jak dát taktně najevo, že to není pravda.
