Hnutí ANO představilo svůj volební program s takřka filmovým názvem „Teď, nebo nikdy“. Jeho šéf Andrej Babiš v něm se sliby vůbec netroškaří a rozmáchl se vskutku velice zeširoka. V „politické“ či „ústavně-systémové“ části programu Babiš slibuje snížit počet ministrů, zavést jen jednokolovou volbu do Senátu, poslancům chce zrušit paušální náhrady či zavést klouzavý mandát.
Když všechny tyto líbivé fráze napíšeme pod sebe a podtrhneme, dojdeme k tristnímu závěru – všechno už tu kdysi v minulosti nejméně jednou či dvakrát zaznělo. Většina věcí je na první poslech líbivá a populistická, realizovat se bude velice těžko a co hůř, koncentrát většiny ANOnávrhů deformuje stávající politický systém.
O zrušení či sloučení některých ministerstev se tu hovoří minimálně od roku 2002. Návrhy se jen lišily v množství ministerstev, která by nakonec měla zůstat. Z velkých slov pak vždy sešlo a ministerstva nemizela, ale spíš přibývala a hledala se nová portfolia, aby se uspokojil co největší počet straníků z jednotlivých koaličních partají. Andrej Babiš jich chce ponechat 13. Zapišme si toto číslo do historické tabulky a za uši, až bude náhodou šéf hnutí ANO za pár týdnů sestavovat vládu, abychom mu to mohli připomenout.
Další velkou kapitolou jsou poslanecké náhrady. Ty iritují veřejnost odjakživa. Ošatné, dopravné, náklady na byt v Praze, náklady na analýzy a posudky, náklady na reprezentaci a tak dále. Ročně v nich protékají desítky milionů a stále tato částka bobtná. Někteří spořiví poslanci – například v minulosti současný premiér Bohuslav Sobotka – si z náhrad dokonce ušetřili na byt. Zajímavé však je, že když šlo o jejich zachování nebo zvyšování, poslanci bez ohledu na barvu politického dresu vždy hlasovali ve svůj prospěch. ANO nyní chce tuto prebendu zrušit, hnutí by však mohlo uvést přehled, jak jeho stávající poslanci byli „šetrní“ v jejím čerpání v končícím volebním období.
ANO navrhuje, aby zákonodárci dostávali jen takové náhrady, které jsou účelně vynaložené a prokázané. Jen nikde nevidím dovětek, kdo by tuto průkaznost a účelnost posuzoval? Nějaký úředník z ministerstva financí nebo Andrejem Babišem prověřený manažer, kterého by si přivedl z Agrofertu? Abychom si rozuměli, jsem dlouhodobým kritikem poslaneckých náhrad, ale záměr ANO jen nadbíhá těm nejnižším pudům voličů. Jsou-li někteří poslanci schopni přinést pro svoje návrhy propracovaný argumentář včetně čísel a tabulek, lze o tom diskutovat. Tohle je však jen populistický výkřik.
Za zmínku ještě stoje návrh na zavedení klouzavého mandátu pro poslance či senátory. Ten v praxi znamená, že pokud by se zvolený zákonodárce stal ministrem, musel by svoje křeslo přenechat někomu jinému. Zatímco u poslanců je to velice snadné (nastoupil by první náhradník z kandidátky), jak by to bylo v případě senátora? To by se jím stal poražený z druhého kola (a tudíž ze zcela jiné strany)? Anebo by se kvůli tomu vypisovaly nové volby do Senátu? Nevím, jak na to hledí ostatní, ale toto je kolosální nesmysl první kategorie.
Za snahou o zavedení klouzavého mandátu je vidět další Babišův slib či lákadlo, a sice aby ministři pracovali na svých úřadech a neseděli ve sněmovně na schůzích. Tento líbivý návrh však už zcela podrývá samotnou konstrukci stávajícího politického systému, kterým je parlamentní demokracie, v níž je vláda za svoji činnost zodpovědná Poslanecké sněmovně. Kde jinde by měli ministři obhajovat svoji práci než před poslanci, kteří jim dali důvěru. Podle Babiše je jako budou totálně ignorovat a poslanci pak jen sloužit jako razítkovači na všechno, co přijde z ministerstev? To je zcela šílená představa s nedozírnými následky.
A posledním bodem hodným pozornosti je zavedení jednokolové volby do Senátu. I o ní se zde mluví velice dlouho. Problém je však opět v samotné konstrukci ústavního systému. Senát zde slouží jako pojistka, proto je zde stanoven jiný termín volby i jiný způsob. Právě dvoukolový systém je nakonec zárukou toho, že zvítězí nejvíce konsenzuální kandidát a veřejnost skrze jeho volbu odmítne programové úlety. Argumentovat úsporou několika desítek či stovek milionů korun je směšné. Volby jsou demokracie a ta něco stojí.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
Ze strany ANO zmíněné „ústavně-inženýrské“ návrhy nejsou prvními svého druhu. Už z kraje léta se babišovci prezentovali záměrem zrušit obecní zastupitelstva. Z nových návrhů je poměrně znatelně cítit, jak jim překáží demokratická diskuse a že by vše srovnali do latě a dle manažerských postupů. Jenže takový přístup je velice nebezpečný. Nejhorší je, když je schován za kupu líbivých slibů a frází, kterým kdekdo podlehne. Jistě, stávající politická reprezentace není žádná sláva a řada z našich „vyvolených“ nemá ve sněmovně či krajských úřadech na základě svých schopností co dělat. Ale zvolili jsme je tam my a tudíž je to naše zodpovědnost. My je zvolili, příště dejme hlas někomu jinému.
Navíc stávající ústavní systém brzd a protivah už nejednou svoji funkčnost prokázal a nárok na svou existenci obhájil. Proto bavme se možných opravách nejdiskutabilnějších míst a ostatní nechme v klidu. Ptá-li se tedy Andrej Babiš ve svém programu sugestivní sloganem „Teď, nebo nikdy“, ve světle výše uvedeného by mělo zaznít rozhodné „nikdy!“
