In media res: Na českém ústavním právu mne dlouhodobě fascinuje fakt, že i jeden samojediný poslanec může podat návrh zákona anebo pozměňující návrh zákona. V čem možno spatřovat problém? Vysoce systémově nevhodným shledávám, že návrh nemusí podávat poslanecký klub, či alespoň skupina poslanců, ale může tak činit i zmíněný jednotlivý poslanec.
To činí legislativní proces a následně i český právní řád stále nepřehlednějším. O rozsáhlosti a nepřehlednosti českého práva, které je mnohdy obtížně uchopitelné i pro právníky, byly popsány již kilogramy papíru. Jak se v tom má pak běžný občan-neprávník vyznat? A hlavně, jak pak má vše trvale dodržovat?
Přemýšlivějšího čtenáře asi napadne úskalí – jednotlivý poslanec může snáze „naslouchat“ i hlasům různých lobbistů. Samozřejmě tím netvrdím, že každý lobbista či jeho aktivita musí být vždy špatní, či dokonce korupční.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
Malá odbočka – v souvislosti s lobbingem vítám aktivity současného ministra pro lidská práva a legislativu Jana Chvojky, jenž si dal za cíl zákonnou regulaci lobbingu. Mám za to, že alespoň základní pravidla pro lobbing v Česku měla být již dávno. Je smutné, že 27 let po revoluci je ještě nemáme.
Docela mne zaráží, že různé protikorupční neziskové organizace v rámci svého boje výrazně nepředkládají návrhové projekty právě tímto směrem. Pokud někde možno spatřovat skutečně pro korupci pootevřená parlamentní vrátka, tak je to podle mého soudu právě v tom, že každý jediný poslanec může podat návrh zákona anebo pozměňující návrh zákona.
Blíží se volby do PSP, bezesporu nejdůležitější volby za poslední roky. Zvolebnívá se!
Velice bych přivítal, jestliže by některá z kandidujících stran navrhla, a hlavně následně prosadila změnu ústavy směrem k tomu, že návrhy zákonů (respektive pozměňující návrhy zákonů) budou moci předkládat pouze a jen skupiny poslanců, či ještě lépe výlučně poslanecké kluby. Tedy rozhodně ne solitérní poslanci, u nichž je mnohem vyšší obava, že se mohou dostat do negativní sféry vlivu různých „loutkářů“.
Toto nebezpečí je dle názoru autora komentáře ještě vyšší u „opuštěných“, avšak současně zkušených (letitých) poslanců znajících dobře parlamentní procedury a finesy, kteří již vědí, že už nikam příště nebudou moci kandidovat. A, nedej bože, se musí zabezpečit na léta budoucí... Asi rozumíte.
V rámci genderové korektnosti na závěr uvádím, že všude tam, kde jsem výše hovořil o poslancích, jsem měl na mysli přirozeně i poslankyně.
Autor je právník a publicista
