Zvláštní, ale zatím za nejvýraznější čin v letošní předvolební kampani lze považovat svatbu Andreje Babiše s jeho dlouholetou partnerkou Monikou. Jinak se zatím nic extra zajímavého nestalo. Pokud tedy nepočítáme to, že splašená a vylekaná ČSSD kvůli nízkým preferencím odsunula premiéra Bohuslava Sobotku a že kvůli tomu samému nakonec nevznikla volební koalice lidovců a Starostů.
Volby se uskuteční 20. a 21. října a k nějakým mimořádným tektonickým posunům už podle všeho nedojde. Alespoň tomu nenasvědčuje mdlá kampaň. V době, kde je svět už částečně virtuální, kdy se mnoho lidí politice věnuje jako zábavě v online světě a na sociálních sítích, české politické strany nevymyslely nic pozoruhodné, co by stojaté vody rozbouřilo.
Třeba nás ještě čekají některá překvapení, byl by to ale spíše zázrak, než realita. Dokonce i nejrůznějších bizarností a hloupostí je v letošní kampani zjevně méně než v minulosti.
Ideologické burcování, které jsme kdysi znali, je podle všeho také pryč. Ostatně Babišovo hnutí Ano, nejsilnější strana, která má největší šanci vyhrát, žádnou ideologii nemá. Není ani napravo, ani nalevo, ani uprostřed. Je to pouze pragmatické společenství toužící po moci. Hluboké myšlenky v něm nehledejme a Babišovými poradci dobře napsaná kniha „O čem sním, když náhodou spím“, nás skutečně z politického spánku probrat nemůže, protože za několik let uvidíme, že to byl často jenom sen pojatý jako chytrá vějička na voliče.
Tolik nezabírá ani vládní rozhazování, které se zdá být nekonečné. Penězi se snaží uspokojit velké voličské skupiny. Jenže ani to vládním sociálním demokratům a lidovcům nepomůže. Ostatně proč někoho volit kvůli tomu, že vám přidá pár stovek na důchodu či k platu? To nikoho život podstatně nezmění a nezlepší. Je to jen udržování stavu, který vyrovnává růst životních nákladů.
Pryč jsou i časy, kdy například billboardy hodně zajímaly potenciální voliče. V nastalé reklamní změti a na neustále přeplněných silnicích si jich pomalu už ani nevšimnete. Dokonce nemáte často možnost si jich všimnout.
Kampaň jakou vedl loni v Americe Donald Trump, také neumíme. Na tak velká shromáždění podporovatelů se nikdo u nás nezmůže. A metodu, že Trump obcházel záměrně všechna velká média při nastolování agendy, o čem se bude druhý den mluvit, psát a vysílat (to mu vydrželo dodnes) a vše podstatné nejdříve oznámil na svém Twitteru, nemůže v Česku nikdo zkusit. Nefungovalo by to jako v USA.
Navíc jsou teď výdaje stran omezené zákonem, což měl být tah proti miliardáři Andreji Babišovi. Ani ten nezafunguje, neboť jeho protivníci z toho nic nevytěží. To by museli dělat nápaditější kampaň.
Určitým problémem pro kampaň také může být, že zjevně lepším datem pro volby do Poslanecké sněmovny byl konec května a červen, jak bylo obvyklé až do roku 2013. Jarní měsíce a doba před prázdninami umožňují vést kampaně účinněji, protože je nedělí prázdniny, dovolené a začátek nového školního roku, to má pak mnoho lidí myšlenky na něco zcela jiného, než na politiku.
Jenže po brutálním policejně-prokurátorském zásahu proti vládě Petra Nečase následovaly v říjnu 2013 předčasné volby a tento termín samozřejmě zůstal, protože současný kabinet vydržel po celé své funkční období.
Bouřlivé předvolební kampaně, které někdy provázejí i různé výstřelky a skandály, jsou při vší své rozporuplnosti a kontroverznosti, solí demokracie. Jsou dokladem toho, že se pořád vede souboj o směřování státu, o to, kdo prosadí jaké myšlenky. Máme 11 týdnů do voleb a zatím je to v Česku velká nuda.
