Premiér Sobotka včera ohlásil svůj odchod z předsednické funkce v sociální demokracii a nové rozdělení rolí ve vedení této strany. Ve skutečnosti veřejnosti oznámil: Dámy a pánové, odcházím.
Na hodnocení jeho politického odkazu je zatím brzo, navíc jeho politický příběh není úplně dopsaný, takže jen pár slov.
Osobnostně nikdy nebyl lídr, protože se lídrem nenarodil. To se projevovalo jak na ministerstvu financí, na Úřadu vlády ČR nebo v předsednické funkci v ČSSD. Přesto dosáhl nejdůležitějších politických funkci. Jak je to možné?
Sobotkovi vždycky chyběla politická fantazie, byl nekreativní, ale zato obrovský pracant. Vlivný úředník ministerstva financí Janota vzpomínal, jak Sobotka na úřad přicházel v šest ráno, četl všechny úřední dokumenty a po večerech ještě ministerským autem objížděl regionální sdružení ČSSD. Všechno si dokázal svou úřednickou činorodostí odpracovat a „zúřadovat“.
Za ta léta jsem poznal desítky zářivých osobností, které na své plány zapomínaly den nato, co se probudily z kocoviny. Sobotka nepil, ale pracoval a pracoval a dával dohromady různé stranické skupiny. Jejich loajalitu si nemohl získat svým charismatem, jež neměl, ale dlouholeté vazby stvrzoval dotačními penězovody. To byla skutečná jeho síla, v níž byl mistr mistrů.
Největší chybu udělal tím, že nebyl schopen najít vyvážený vztah s Milošem Zemanem. Sobotka přistoupil na postoje skupiny kolem Vladimíra Špidly a poradce Oty Novotného, kteří vedli svaté války se Zemanem (a on s nimi). Ve skutečnosti to oslabovalo oba tábory (ten Špidlův víc) a vnášelo to do ČSSD zbytečné napětí.
Platilo tehdy i dnes: jestli by ČSSD chtěla zůstat stranou v rozmezí 25–32 procent, musí být široce rozkročena a musí tam najít místo jak tradiční sociální demokraté, tak velkoměstští liberálové. Sobotka čas od času propadal bludu, že tuto politickou stranu je nutné osekat a názorově zprůhlednit.
Tímto postupem se podílel na její dnešní marginalizaci. Jestli jeho nástupci budou chtít nasměrovat ČSSD na dráhu růstu, budou muset uzavřít „pakt o neútočení“ s někdejším předsedou ČSSD.
Doyen sociální demokracie Zdeněk Jičínský mu dnes vytýká, že v posledním roce se pustil do kritiky Andreje Babiše. Kdyby prý mlčel a předstíral že idylický obraz úspěšné vlády, nedošlo by k propadu hlasů.
Je to pořád stejná písnička a Zdeněk Jičínský zřejmě nic nepochopil. Přesně tímto způsobem totiž argumentovala po druhé světové válce nemalá část sociálních demokratů: nekritizujme komunisty, pojďme s nimi, oni jsou na vlně a my se můžeme svézt s nimi. Tak se s nimi svezli, dostali ministerstva, ale komunisté je nakonec polonásilně sloučili a vymazali jejich identitu.
Vše o parlamentních volbách 2017 na Reflex.cz >>>
Na zdech centrály ČSSD v Lidovém domě je však plaketa se jmény těch, co se nebáli a na komunistické nebezpečí upozorňovali. Ti si dnes zaslouží obdiv, ne falešní pragmatici typu Jičínského. Sobotka se poslední rok rozhodl, že bude patřit do prvního tábora, a do čelního střetu s Babišem nakonec šel. Budoucnost tento postoj ocení.
