Konání prezidenta republiky M. Zemana ve mně budí opět značné rozpaky. Prezident ve čtvrtek oznámil, že po svém návratu z Číny udělí milost Jiřímu Kajínkovi odsouzenému za dvojnásobnou vraždu na doživotí. Nerozjíždí svou předvolební kampaň na úkor důvěry v právní stát?
Na začátek je dobré zmínit, že amnesti pro Kajínka nedodrží prezident své slovo, že milosti bude udílet jen ve výjimečných a ryze humanitárních případech.
Poslechněte si, co na milost pro Kajínka říká Josef Klíma:
Milostí panu Kajínkovi (narozen 1961) popřel Zeman vlastní tři podmínky, jež si sám stanovil pro jejich udělování — tedy vážný zdravotní stav odsouzeného, jeho zajištěné rodinné zázemí a to, že nebyl odsouzen za závažný trestný čin. Zmíněné opakovaně artikuloval i v minulé předvolební kampani. A nyní se to chystá porušit!
To by si veřejnost měla zapamatovat, sliby mají plnit jak fyzické osoby ze spodních deseti miliónů, tak i naši „náčelníci“.
Moje pocity trefně vyjádřil předseda Okresního soudu Praha-západ Petr Franc. Ano, ten relativně známý soudce, jenž mj. rozhodoval například kauzu Berdychova gangu. Soudce pro veřejnoprávní Radiožurnál výstižně konstatoval: „Prezident Zeman má z ústavy právo udělit milost, důvodům u Kajínka ale nerozumím…“
Stejně jako zmíněnému soudci mi vadí, že Zemanova milost je v tomto případě spojována s nedůvěrou v soudní rozhodnutí v případu dvojnásobného vraha. Pakliže by Zeman udělil Kajínkovi (či komukoliv jinému) milost z opravdu humanitárních důvodů – kupříkladu opravdu vážná nemoc, neřekl bych ani „EET“.
Jestliže si však Zeman myslí a myslel, že je odsouzený Kajínek nevinný a došlo k nevídané křivdě, měl usilovat o obnovení procesu a hledání nových důkazů. Popřípadě o zlepšení celého soudního systému pro spodních deset miliónů, jak nás s oblibou rád roky nazýval.
Nemáte také pocit, že Zeman rozjíždí svou předvolební kampaň? Nicméně je smutné, že tak činí do značné míry na úkor důvěry lidí v právní stát a v justici. Jako právník biji na poplach a říkám: To je obrovsky nebezpečný přístup.
Na to by prezidenta měli upozornit nejen jeho poradci, ale i odpovědnější politici z levice i pravice. Zahrávat si s důvěrou lidí v právo a spravedlnost je jako si zahrávat s ohněm nenávisti a anarchie. Možná jsem naivní, ale prezident má společnost uklidňovat, ne ji rozdělovat!
Na závěr si dovolím k institutu milostí učinit obecnější poznámku. Milost je poněkud výjimečná pravomoc. Ideově de facto vyvěrá ještě z monarchistických časů. Milost umožňuje prezidentovi v individuálních případech odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem anebo nařizovat, aby se trestní řízení vůbec nezahajovalo, a pakliže již bylo nastartováno, aby se v něm nepokračovalo.
Zastávám silný názor, že milosti jako takové jsou dnes historickým přežitkem feudálního střihu. Je to institut, který již nepatří do moderního právního státu.
V jednotlivých případech, kdy je udělena milost, dochází ke znevážení několikaleté práce soudců, státních zástupců a policistů. A to práce nikterak laciné. Při vší vážnosti, i kdyby tým hradních či ministerských právníků, a to jakéhokoliv sebegeniálnějšího prezidenta, věnoval procesu (ne)vyhovění žádostí o milosti mnoho času a energie, nikdy nemůže z povahy věci proniknout do podstaty trestního problému tak jako orgány činné v trestním řízení, jež se mnohdy jednotlivými kauzami zaobírají několik let.
Autor je pravník a VŠ pedagog
